8.Kapitola

Harry a Ron vešli do kuchyně, Weasleyovi byli všichni shromážděni kolem kuchyňského stolu.
Harry viděl na stole prapodivné stvoření, celé zrzavé, dost podobné domácímu skřítkovi, jak hrozí pěstmi dvojčatům.
Harry otevřel ústa, chtěl se zeptat, co se děje a co to je, když si všiml něčeho zvláštního.
"U všech ďasovců! To je Percy?" zeptal se, a nestačil se divit.
"Jo," řekl George vesele, ale když uviděl paní Weasleyovou, jeho úsměv zmizel a jeho pohled se vrátil ke stolu. Když viděl skřítka, nemohl se ubránit smíchu. Dokonce i paní Weasleyová se usmívala, i když byla opatrná, vždy vrhla nesouhlasný pohled na Freda a Georgem, když se podívali jejím směrem.
"Podstrčili mu nějaký lektvar," zašeptal Ron Harrymu. "Měl bys vědět, že Percy si od nich nic nevezme ... prý by se měl za chvíli proměnit zpátky."
O několik minut později, se opravdu vzteklý malý skřítek změnil na rozzlobeného Percyho.
Jeho oči se rozšířily ve vzteku při pohledu na Freda a George kteří v tu chvíli vzali nohy na ramena. Percy po nich skočil, zapoměl však že je stále na stole, a tak se jak široký tak dlouhý natáhl na zem. Když vstal, zakopnul o svůj hábit a opět se ocitl tváři na zemi.
Fred a George se otočili a smáli se jak šílení, jak běželi zpět k Percymu, dobírali si ho. Všichni se smáli.
Dvojčata běželi plnou parou ven ze dveří, když viděli že se Percy konečně zvedl a vyběhl za nimi tak rychle, jak jen toho byl schopný.
---

Tu noc před vypitímn bezesného spánku, se Harry posadil na postel, na tváři měl nepřítomný pohled, byl hluboce zamyšlený.
Byly to temné myšlenky, plné lítosti a smrti.
´Proč se tam musel objevit Ron sakra? Stačilo klidně jen půl minuty navíc ... Dalších pět minut, pro jistotu, a mohlo být všechno v pořádku. Proč? Proč musel přijít?
Možná jsem byl sobec .... Ale ... ten pohled, na obličej Hermíny dnes odpoledne. A Ron ...
Příště půjdu hlouběji do lesa, kde mě nenajdou ...´
Harry kývl.
"Harry?" zeptal se Ron a vyvedl tak Harryho z tranzu.
"Hm?" řekl Harry a vzhlédl.
"Co se děje?"
"No, nic."
"Dobře."
Pak paní Weasleyová vběhla do místnosti, držela pohár bezesného spánku v ruce a usmívala se.
"Tady máš, drahoušku," řekla a podala pohár Harrymu.
´Je to tak trapné. Všichni se o mě opět starají ..´.
Harry se přinutil se sevřenými rty, o úsměv a přijal pohár, vypil všechno.
Jen z velké dálky cítil jak mu někdo vzal pohár z ruky, a přikrývá ho dekou.
---

Dny v domě Ronovy rodiny líně plynuly.
Jednou odpoledne, Harry a Ron hráli šachy v obývacím pokoji, Hermiona a Ginny se dívali, a Fred s Georgem byli zalezlí u sebe v pokoji, sem tam se od nich ozývala exploze.

Harry se pokusil táhnout pěšcem o tři pole, aby vzal jednoho z pěšců Rona.
"Harry," řekl Ron trpělivě. "to je pěšec."
"Jo ..." řekl Harry a podrbal se na hlavě.
"Pěšcem nemůžeš táhnout takhle."
"Aha," řekl Harry. "No, kde jsem to skončil?"
Ron obrátil oči v sloup.
"Upřímně řečeno, Harry, ty jsi horší než Hermiona." Ron se zasmál, a vrhl falešný pohled rozhořčení na Hermionu, ale pak se rozesmál a Ginny také.
Pak Ron táhnul pěšcem šikmo a vyhodil Harryho královnu. Ginny a Hermiona po něm vrhly soucitné pohledy.
"Hmm ..." zamručel Harry, a přemýšlel, co dělat dál.
Pak se ale pozornost všech obrátila směrem ke kuchyni, kde paní Weasleyová právě stírala podlahu - když se ozval její výkřik.
Všichni se vrhli do kuchyně, paní Weasleyová zrychleně dýchala, ruku na prsou, a naproti ní stál ... Albus Brumbál.

"Je mi to líto Molly, nechtěl jsem tě vyděsit," řekl uklidňujícím hlasem. "Dobrý den, mládeži ," řekl poté, co obrátil svou pozornost k ostatním v místnosti.
"Užíváte si prázdniny?"
Všichni přikývli, docela stejně překvapeně jako paní Weasleyová, že jejich ředitel se objevil zničehonic v kuchyni.
"Přišel jsem si s vámi promluvit, Molly. Myslím, že šálkem čaje bych nephrdnul." řekl a vyčaroval dva šálky horkého čaje, a talíř lívanců. "Nevadí, že?"
"Ach ne, vůbec ne, pane řediteli," řekla paní Weasleyová a posadila se naproti Brumbálovi.
"Prosím, říkejte mi Albus."
"Albusi," řekla.
Oba se posadili ke stolu, Brumbál popíjel svůj čaj, Molly naproti jemu se zavrtěla očekáváním a zvědavostí.
"Vraťte se do obýváku Rone, všíchni." řekla náhle, když si uvědomila, že Albus chtěl mluvit s ní, a pravděpodobně o samotě.
"Ach, šachy," povzdychnul si Brumbál, a záhadně na ně mrkl, když se po sobě překvapeně podívali. "Vyzývám vás ke hře, pane Weasley, jakmile s vaší matkou proberu jisté záležitosti."
Ronovy uši zrudly, a potom on a ostatní odešli.

"Co chcete řešit, Albusi?"
"Ach, ano," řekl Albus, přičemž odložil svůj čaj. "Jde o Harryho."
Paní Weasleyová si povzdechla.
"Chápu dobře, že zde máme jistý problém s lektvarem bezesný spánek? Harry ho bere před spaním?"
"Ano, pane řediteli, bohužel je to tak."
"Musíte ten lektvar okamžitě vysadit."
Paní Weasleyová zalapala po dechu.
"Pane řediteli, to ale ... -"
Albus zvedl ruku, aby ji umlčel.
"Molly, trvám na tom, co jsem právě řekl. Bezesný spánek je dobré brát pouze krátkodobě, pokud ho Harry bude brát déle ... může trpět stále větší únavou, zmateností a halucinacemi."
Další zalapální po dechu.
"Sny jsou velmi důležité, zachováme si tak zdravý rozum, Molly. A to, i když ty sny, můžou Harrymu přinést více škody než užitku, obávám se, že bohužel nemá na vybranou."
"Ale Albusi ..."
"Doporučuji, že pro dnešek by jsme mu dali běžný lektvar spánku, takže bude mít své vlastní sny. Může si zítra vzít opět bezesný spánek, ale lektvar spánku bude muset brát každý čtvrtý den. Musí v tom být rovnováha."
Molly po něm vrhla bolestný pohled, byl znatelný smutek v jejích očích. "Pane profesore ..." prosila.
"Molly, vím, že chceš pro něj to nejlepší, to je ostatně také důvod, proč to musíme udělat. Vím, že ho to bude bolet ..." odmlčel se, posunul si brýle, a v jeho očích chyběla obvyklá jiskra, "ale bude to tak lepší, než kdyby ten lektvar bral dlouhodobě. Tím by si ublížil víc. "
Chvíli oba mlčeli. Pak si Molly povzdechla a pokývala hlavou.
"Ano, pane profesore. Myslím, že to bude nejlepší."