Reya | 9.Kapitola

Brumbál zůstal zbytek dne. Porazil brilantně Rona třikrát v šachu, a popovídal si s panem Weasleym, když přišel domů.
Percy byl nejvíc překvapený, že ho vidí, ale pak se vrátil do svého pokoje, aby pokračoval ve své práci, jak tvrdili Fred s Georgem byl workoholik.
Když šel Harry do postele, mluvil s Ronem a Hermionou, když se ve dveřích objevila paní Weasleyová a Brumbál.
"Pane profesore?" Zeptal se Harry, překvapený, že vidí svého ředitele školy.
"Ahoj, Harry," řekl profesor Brumbál, přičemž vzal pohár z rukou paní Weasleyové, která vypadala poněkud méně radostně než normálně. To byl fakt, který Harry okamžitě postřehl, ale nijak zvlášť nad tím nepřemýšlel.

Brumbál podal pohár Harrymu, ten si jej od něj vzal a začal pít. Vzápětí však okamžitě vyplivl nápoj zpět do poháru.
"To není bezesný spánek!"
"Ne, Harry, není," řekl Brumbál a zavrtěl hlavou. "Je to obyčejný lektvar na spaní."
"Ale to nejde ..." protestoval Harry. Brumbál zvedl ruku, aby ho umlčel. Ron a Hermiona je šokovaně pozorovali.
"Pane profesore," začala Hermiona, ale také, byla umlčena.
"Musím tě požádat, abys to všechno vypil, Harry," řekl Brumbál nesmlouvavě.
Harry na něj nevěřícně zíral. "Ne ... nemůžu ..."
"Prosím tě, Harry." řekl Brumbál a přistoupil k němu.
"Ne," řekl Harry. "je mi to líto, pane profesore, ale já ne -"
Byl však přerušen, když mu znenadání profesor Brumbál přitiskl pohár ke rtům a přinutil tak Harryho všechno vypít.
"Je mi moc líto že jsem to musel udělat, Harry," řekl mu, než usnul.

"Pane profesore," ozval se Ron nevěřícně, když našel ztracený hlas.
"Tiše Rone," sykla jeho matka. "Ven, oba dva." Když je oba dva vyhnala na chodbu a pak za nimi zavřela dveře, otočila se na ně. Brumbál zůstal s Harrym v pokoji.
"Mami," řekl Ron, ale varovný pohled jeho matky u uzemnil.
"Rone," řekla paní Weasleyová, "Budeš spát dole na gauči."
"Dobře, mami," řekl Ron, a vyměnil si s Hermionou zmatený pohled. Hermiona šla do pokoje za Ginny a Ron šel dolů, aby si ustlal již zmíněný gauč.
Brumbál zamumlal kouzlo pro vztyčení zvukové bariéry kolem místnosti a usadil se vedle postele Harryho.
Pomněnkovýma očima zkoumal Harryho zmučenou tvář ve spánku. Zatím spal tvrdě, ale on věděl, že to brzy skončí ...
---

Cedric zvedl hlavu. "Kde to jsme?" Zavrtěl hlavou, pak vstal a vytáhl Harryho na nohy.
Stáli na temném a zarostlém hřbitově.
Cedric se podíval na pohár Tří kouzelníků, a pak zpátky na Harryho.
"Je to přenášedlo!"
"Má tohle být součástí úkolu?" zeptal se Harry a rozhlížel se.
"Já nevím," řekl Cedric, trochu nervózně. "Hůlky, nemyslíš?"
"Jo." přitakal Harry, byl rád, že Cedric udělal tenhle návrh, spíše než on.
Harry se stále rozhlížel kolem sebe, měl opět ten nepříjemný pocit, že jsou sledováni.
"Někdo jde." řekl náhle.
Dívali se na blížící se postavu. Podle způsobu jeho chůze a držení paží, mohl říct, že to co nesl vypadalo jako dítě ... nebo to byl jen uzlíček šatů?
Harry a Cedric se na sebe tázavě podívali.
"Kdo jste? Co chcete?" zeptal se bojovně Cedric a mířil na neznámého hůlkou.
A pak, bez varování, Harryho jizva vybuchla bolestí. Podlomila se mu kolena, měl pocit že se jeho hlava chystá prasknout. Hlasitě zasténal.
"Harry, co je ti?"
"Cedricu, musíme zpátky k poháru! Rychle!" hlesl Harry a tiskl si dlaně k čelu.
Z dálky, nad hlavou uslyšel vysoký, chladný hlas. "Zabij zbytečného!"
´Ne, ach ne...´ proběhlo Harrymu zoufale ve spánku hlavou.
Ozval se svištivý zvuk, a druhý hlas prudce protnul noc: "Avada Kedavra!"
---

Harry se nemohl probudit, byl až moc omámený lektvarem. Proto sebou jen ve spánku začal vrtět, a ve tváři se mu objevil výraz děsu.
Brumbál vedle jeho postele zatím soustředěně sledoval Harryho krutý spánek. Čekal víc.
---

"Harry!" volal na něj hlas. "Harry!"
Harry ležel v měkké trávě.
"Harry," ozval se hlas znovu, tentokrát však vedle něho.
Otočil hlavu. "Cho?" zeptal se Harry.
"Harry, není to tvoje vina." řekla dívka ležící vedle něho.
"Je to moje vina, je mi to tak líto."
"Ne, nemám ti to za zlé."
"Ale já ano! Všechno je moje vina."

"Harry, ne, Harry! Harry! Hej, Harry!" Cho se proměnila v Colina Creevyho, s úsměvem hleděl na Harryho.
"Coline, jdi pryč ..." zabručel Harry podrážděně a posadil se.
"Harry, můžu si tě vyfotit Harry? Můžu?"
"Ne, Coline."
"Není to tvoje vina, víš? Ty to víš, nemůžeš za to."
"Ale já nemohl nic dělat."
Najednou se objevil záblesk zeleného světla, ozval se krutý smích a Colin Creevy padl mrtev k zemi.
"Coline! Ne!"
"Není to tvoje vina." řekl dutým hlasem duch Colina který se vznesl z jeho těla a pak se vypařil pryč.

Sen se přesunul do tmavého, zaprášeného pokoje, který viděl ve snu rok předtím.
"Nesmíme zapomenout ani na toho spratka, Harryho Pottera." sykl Voldemort.
"Ano, mistře." ozval se hlasy Červíčka, Macnaira, Crabbea a Goyla.
"Crabbe, Goyle."
"Ano, pane?" optali se oba podlézavým hlasem.
"Vypadněte, oba! Nebudu riskovat že mi opět zničíte mé plány."
"Ano, pane," řekli znovu, a odešli.
"Teď ..." řekl Voldemort. "Jak se dostaneme k Potterovi?"
"No, pane, možná byste mohl jen, ehm, ho nezabít hned, a... ehm, snažte se, ehm ..."
"Ticho, Červíčku! Ztrácíme čas! Takhle se nikam nedostaneme. Budeme muset zabít někoho, kdo je mu blízký. Chci aby trpěl jako já, než zemře.
Chci aby si uvědomil, jak hloupou chybu dělá, když se nepřidal na mou stranu." zasmál se zlověstně.
"Můj Pane, mohu-li promluvit," řekl Macnair.
"Ano?" řekl Voldemort.
"Četl jsem ... Denního věštce vloni na jaře. Schoval jsem si ten článek v případě, že by to bylo důležité ..."
Macnair vytáhl z kapsy složený kus papíru, a podal ho svému mistrovi.
"Tady se píše ... jeho blízký přítel, Colin Creevy, možná ..." byl však přerušen.
"Výborně, Macnaire, toje ono! Potěšil jsi mě. Musí zemřít teď, před návratem do Bradavic, dokud ho ten milující blázen mudlů Albus Brumbál, nebude mít přímo před nosem."
Červíček a Macnair kývli.
---

Brumbál nejistě sledoval Harryho neklidný spánek. Teď už sebou Harry pouze nevrtěl ale házel sebou, vypadalo to, jakoby jeho tělem procházely velice bolestivé křeče.
´Opravdu, je to pro jeho dobro. Vím, že ano... snad jen, kdyby tak existovala i jiná cesta...´
---

Voldemortovy červené oči se rozšířily šokem - hustá, kouřová ruka vyletěla ze špičky jeho hůlky a zmizela ... ozvaly se výkřiky bolesti ... a pak se něco mnohem větší začalo soukat ze špičky Voldemortovy hůlky, velké šedavé něco, nejhustší kouř ...
Hlava ... teď hruď a paže ... duch Cedrica Diggoryho. Jeho kouřové tělo se postavilo, a pak Cedric promluvil.
"Harry, vezmi mé tělo zpátky do Bradavic. Vezmi ho mým rodičům."
Harry pokýval hlavou na souhlas, a pak se podíval na Voldemorta ... byl stále v šoku.
Teď se z Voldemortovy hůlky vysoukal duch starého muže, a postavil se vedle Cedrica.
"Byl to skutečný čaroděj, že?" řekl stařec s očima upřenýma na Voldemorta. "Zabil mě, dej mu co proto, chlapče ..."
Další postava se vynořila ze soupeřovy hůlky, a postavila se vedle Harryho.
Zíral do průzračné tváře své matky.
"Vydrž zlato ..." řekla tiše. "Vydrž ..."
To už se vedle něj postavil duch jeho otce.
"Až se přeruší spojení, musíš se dostat k pženášedlu rozumíš? Ale máme jen málo času ... "
"Ano," Harry zalapal po dechu.
"Udělej to teď." zašeptal hlas jeho otce, "Teď!"
Harry zařval, trhnul hůlkou a přerušil tak spojení mezi ním a Voldemortem. Jakmile to udělal, duše jeho obětí zastínili jeho soupeři pohled.
Harry utíkal jako nikdy v životě. Doběhl až k Cedricovu tělu, chytil ho za ruku a očima zběsile hledal přenášedlo. Bylo jen půl metru od něj.
"Ustupte! Zabiju ho! Je můj!"zaječel Voldemort.
"Accio!" Harry zařval, namířil hůlku na pohár Tří kouzelníků.
Vraceli se zpět...
---

Harry tlumeně vykřikl, Brumbál se posadil zpříma.
---

Teď byl ve velké místnosti, vznášel se nad něčím co vypadalo jako ... rakev. Z toho, co viděl a slyšel, by mohl říct, že byl na pohřbu ... jeho vlastní pohřeb.
Rozhlédl se po místnosti, Harry viděl všechny z Bradavic.
Brumbál žertoval s profesorkou McGonagallovou.
Draco Malfoy vypadal, jako kdyby nikdy nebyl šťastnější.
Strýc Vernon a teta Petunie tančíli bez hudby, naprosto nadšeni.
Voldemort sedící v první řadě, se šíleně pochechtával. 
Všichni vypadali tak šťastně.
Jeho pohřeb.
Nikomu nechyběl, ve skutečnosti, všichni byli rádi, že je pryč.
Harrymu se udělalo ještě hůř, dokonce i Ron a Hermiona vypadali, že jim je to jedno.
Harry plul pryč, do mraků, kde se zastavil.
"Ahoj, Harry!" řekl veselý hlas. Harry se rozhlédl kolem, a pak je spatřil.
"Tati!" vykřikl Harry. "Mami!" řekl, když viděl tu ženu na otcově pravici. Všichni se objali.
"Jsme tak rádi, že tě vidíme," řekla Lily, zelené oči se jí zalily slzami. Harry byl tak šťastný, že pláče také. Všichni tři plakali radostí, že jsou konečně spolu a Harry poprvé v životě ochutnal mateřské objetí své matky.
---

Brumbál Harryho stále sledoval.
Už svítalo, a Harryho spánek se zklidnil.
Přestal sebou házet, a teď se mu dokonce na rtech objevil mírný úsměv.
Brumbál pocítil dočasnou úlevu.
Harry se probudí brzy, že zapomene některý z jeho snů, ale přesto se podepíšou na jeho podvědomí. Brumbál viděl že se Harry už začíná probouzet, tiše opustil místnost, zrušil kouzlo na tlumení zvuku, a přemístil se.

Harry vstal, začínal nový den.