10.Kapitola

Harry bral bezesný spánek každou třetí noc, jak Brumbál nařídil, k velkému neštěstí paní Weasleyové. Fungovalo to docela dobře.
Harry neměl noční můry dvě třetiny času, a zůstal tak zcela při smyslech, k jeho smůle ho však pronáslodovaly stále depresivnější myšlenky.
Vždy ho děsily třetí noci. Nemohl se pokusit zůstat vzhůru celou noc, protože paní Weasleyová by mu trochu lektvaru stejně nějak vnutila.
Často, když by se náhodou probudil uprostřed noci, seděl schoulený s pokrčenýma nohama objímajíc se rukama, po celé hodiny, dokud slunce nevyšlo.

Dnes to byla třetí noc. Ron se v přízemí usadil na gauč, jak to dělal již několik dní.
Harry se vždy cítil provinile a trochu v rozpacích, protože to bylo kvůli němu. Věděl však, že Brumbál měl důvod.
Paní Weasleyová odešla, a Harry usnul.
---

"Zabij zbytečného!"
Harry zíral do Cedrikových prázdných očí, pak uslyšel křičet svojí maminku, jeho jizva vybuchla bolestí a vše zalila ohromná spousta vraždícího zeleného světla.
Jeho sen se po chvíli změnil.
Harry viděl, zástup smrtijedů mířících k jednomu domu. Slyšel vysoký, chladný a zlý smích, jeho jizva se opět rozhořela.
Nemohl dělat nic jiného, než je sledovat.
Smrtijedi se tiše vplížili do domu, a vydali se po schodech nahoru. Na stěnách visely rodinné fotografie mudlů.
Nyní se všichni ocitli v úzké chodbě. Voldemort v jejich čele se zastavil, a pak otevřel dveře po jeho levici.

Byli v malém pokoji. Všude byly učebnice, pergameny, brky, mladý čaroděj spal ve své posteli.
Jeden ze Smrtijedů zamumlal kouzlo na tlumení hluku a zavřel dveře vedoucí do místnosti.
"Vstávej šmejde!" zasyčel Voldemort, pak seslal na spícího chlapce Cruciatus.
Harryho uši se naplnily křikem. Voldemort zrušil kletbu, a Harry viděl chlapcovu tvář.
Colin Creevy.
"Takže ty jsi blízký přítel Harryho Pottera ..." pronesl Voldemort sametově, nebezpečně tiše.
Colinovy oči se naplnily strachem. "Vy-víte-kdo." zašeptal nakonec, a zalapal po dechu když se Voldemort znovu zasmál.
"Ano, ty mudlovský šmejde, já jsem lord Voldemort." řekl pán zla s nehezkým úšklebkem."Crucio!"
Colin ležel na zemi, třásl se, v bledém měsíčním světle vypadala celá tato scéna děsivě.
Podíval se směle do tváře lorda Voldemorta, a v jeho očích se nyní zračil místo strachu ... hněv.
Colin dosáhl až na noční stolek, pro svou hůlku, a málem ji popadl. Byl však pomalý, hůlka najednou letěla vzduchem do jedné z bílých rukou Voldemorta.
"Jsem docela pobaven touto malou hrou, chlapečku.

Budeme hrát znovu?" Voldemort čekal, těšila ho hrůza ve tváři Colina.
"Crucio!" zakřičel, pak se rozesmál, a se spokojeným úšklebkem naslouchal jeho křiku ...

Trvalo to dlouho. Příliš dlouho. Harry se snažil probudit, ale nešlo to. Tohle byla muka.
Konečně, po dlouhé době, pán zla přestal. Zlý úsměv se objevil v jeho tváři, a jeho rudé oči zazářily do tmy.

"Je čas to skončit! Avada Kedavra!" řekl prudce.
Ozval se svištivý zvuk, záblesk zeleného světla a Colin Creevy ležel mrtvý na podlaze svého pokoje, uprostřed noci.

´Vzbuď se, vzbuď se, vzbuď se!´ pomyslel si Harry zoufale.
Když Voldemort a Smrtijedi pokoj opustili, byl Harry nucen dívat se na mrtvé tělo svého spolužáka.
Zvenku se ozval zvuk po přemístění ...

Harry se prudce posadil.
Stočil se na posteli do klubíčka, zelené oči třeštil do tmy, chytal dech. Věděl že to co právě viděl se skutečně stalo.
Colin Creevy byl mrtvý. Jistě, někdy mu lezl na nervy, ale on si to nezasloužil.
´Proč?!!´
Pak se mu něco ze snu vybavilo, jeho srdce vynechalo pár tepů.

"Takže ty jsi blízký přítel Harryho Pottera ..."

Harry lapal po dechu. ´Bylo to kvůli mně. Zabil jsem ho!´
Harry vstal z postele, rychlým krokem vrazil do koupelny a zvracel.
´Byl jsem to já, byl jsem to já ... já ho zabil! Voldemort zabil Colina kvůli mně!´ pomyslel si a přešel k vaně.
Přimhouřil oči klekl si, a opřel si hlavu proti zdi a pustil vodu.
Stuhle stál, ledová voda tekla přes pět hodin. Poté Harry zavřel přívod vody, oblékl se a odešel.

Sešel dolů. Nevěděl proč.
Seděl tiše na židli vedle Rona ještě spícího na gauči, a zíral tiše do prázdna.
´Půjdu si zalétat´ rozhodl se nakonec. Popadl kulový blesk a vyšel ven.

Vyletěl do vzduchu

´Zabil jsem Colina. Colin je mrtvý, je pryč, kvůli mně! Dvě jména, přímo na mém seznamu, on a Cedric. Nemluvě o všech ostatních okolo ...
Merline, Weasleyovi, ohrožuji je, a oni budou mít taky velké problémy kvůli mě, kdyby se to Voldemort dozvěděl! Měl bych odtud zmizet! Já si nezasloužím nic! Nemyslím že si zasloužím žít. Nechci žít. Ne takhle!´

Harry se letmo podíval dolů. Odpověď přišla sama. Otočil koště k levé straně, a letěl nahoru, až do horní části domu Weasleyových. Dopadl na střechu, kráčel pomalu k okraji střechy, a díval se dolů ...
Byl tak vysoko! Muselo to být nejméně čtyřicet, padesát metrů. (no jo teď možná přeháním :-))
---

Albus Brumbál se přemístil do kuchyně Weasleyových.
"Ach! Dobrý den, pane řediteli!" řekla překvapeně paní Weasleyová, přišla dolů nachystat snídani.
"Zdravím Molly," řekl s laskavým úsměvem."Omlouvám se, jestli jsem vás opět polekal. Potřebuji mluvit s Harrym, jak se mu daří. Další noc bez lektvaru?"
Podíval se na ostře na Molly. Přikývla, což naznačovalo, že Harry odmítá lektvar, na jeho rozum boží.
"Je vzhůru?"
"Myslím že ano, Arthur říkal že slyšel téct vodu."
"Velmi dobře," řekl Albus, pak šel do obývacího pokoje.
---

Bylo to řešení ke všemu.
Bylo to perfektní.
Byla by to svoboda.
Harry se pousmál, byl to jeho první upřímný úsměv po měsíci a půl.
---

"Zdravíčko Arthure." Pan Weasley nadskočil.
"Albusi!" řekl s úsměvem a potřásl mu rukou."Co tě sem přivádí?"
"Přišel jsem si promluvit s Harrym.Viděl jste ho ráno?"
"Ne, ale slyšel jsem téct vodu, zřejmě byl už v koupelně. Zajímalo by mě, kde je do teď. Pravděpodobně v Ronově pokoji."
Oba šli nahoru.
---

Harry byl nadšený.
Jemný vánek si pohrával s jeho vlasy. Byl šťastný, poprvé po týdnech, šťastný, protože se chystá ukončit všechno, ukončit svůj život.
---

Ron a Hermiona seděli na Ronově posteli, když slyšeli dva páry nohou jít nahoru po schodech, za chvíli se dveře Ronova pokoje otevřely.
"Ahoj, tati. Profesore Brumbále?!" zvolal Ron s otevřenou pusou.
"Už jste vy dva viděli Harryho?"
---

Harry rozpřáhl náruč, roztáhl ruce jako křídla, zavřel oči a otočil hlavu k obloze.
Chystal se stvrdit jeho vlastní malou část dohody, aby se ospravedlnil.
Jeho plíce se naplnily vzduchem. Stál tam, ruce rozpřažené, čekal ho jediný krok, pak zmizí z tohoto světa navždy.

"Jsem tak šťastný, znovu vás uvidím." zašeptal Harry, oči zavřené, hlavu otočenou směrem k nebi, po větru, mluvil s rodiči. Spustil ruce, otevřel oči a pomalu sklonil hlavu, podíval se přímo pod sebe. Z pod jeho boty se oddrolil kousek omítky a spadl dolů.
Po Harryho tváři sjela osamocená slza. ´Konečně!´
---

"Jeho koště je pryč, zřejmě šel létat," řekla Hermiona.
"Budeme ho hledat teď?" zeptal se Arthur Brumbála. Odmlčel se.
"Ano," řekl. "Raději ano."
---

Harry se šťastně podíval dolů.
Jeho dech se zrychlil, Harry se usmál, podíval se před sebe, zavřel oči a skočil ze střechy.

Pohyboval se hrozně rychle.
Vše, co se dělo vnímal jako ve zpomaleném filmu. Harry se cítil, jako kdyby letěl, bez koštěte. Slyšel hučet vzduch kolem uší, cítil, jak mu vlajou vlasy.
Užíval si ten pocit, na jeho tváři se opět objevil úsměv, jeho oči se otevřely, viděl rychle přibližující se zem.
Pak všechno zčernalo ...