1.Kapitola - Co je to se mnou?

av kouzelníků hlasitě povykoval před obrovským, přírodním labyrintem.

Byla to již skoro hodina co Brumbál zahájil třetí, a poslední úkol Turnaje tří kouzelníků. Viktor Krum a Fleur Delacour byli vyřazeni hned po půlhodině, teď už se čekalo jen na dva bradavické šampiony - Cedrika Diggoryho a Harryho Pottera.

Náhle se na prostranství mezi tribunami zablesklo a objevily se siluety dvou chlapců ležících na zemi. Křik lidí okolo zesílil, a dav se rozvášněně pohl směrem k chlapcům. Brumbál se pomalu zvedl, strnul však v polovině pohybu když pohár tří kouzelníků zeleně zazářil, a na oblohu z něho vyplulo znamení zla. V tom okamžiku se radostný křik změnil v řev děsu.

"U Merlina! Brumbále! Ti chlapci jsou mrtví!" znažil se překřičet masu lidí Popletal, který se k Harrymu s Cedrikem dostal jako první. 

"SONORUS!" zakřičel Brumbál, a dav se pomalu zklidnil.

"NENÍ SE ČEHO BÁT! PROSÍM, UKLIDNĚTE SE, AŤ MŮŽEME ZJISTIT CO SE STALO!"

Když nikdo ani nemukl, vydal se pomalu k Popletalovi.

A pak ho uviděl, smaragdové oči široce rozevřené, nepřítomně hledící na hvězdné nebe. Bledou tvář zbrocenou krví, rty mírně pootevřené a stále krvácejícími. 

Brumbál se sesunul na kolena vedle Harryho těla, a pomalu si ho přitáhl do náruče. K Cedrikovi se mezitím přihnal jeho otec, a začal hystericky plakat. Brumbál smutně pozoroval tvář chlapce ve svém náručí, a z oka mu vyklouzla slza. Zvedl ruku a zatlačil Harrymu oči. Pak švihl hůlkou a Harryho tělo se vzneslo do vzduchu, teprve teď si uvědomil, v jakém je stavu, ten kdo Harryho zabil, se před jeho smrtí bavil jeho utrpením. Brumbál mírně pootočil hlavu k zářivé lebce zářící na obloze.

Harryho tělo sebou ve vzduchu škublo, po chvíli znovu, a pak ještě jednou.

Všichni přítomní okamžitě obrátili svou pozornost na něj. Vypadalo to, jako kdyby jeho tělem probíhaly elektrošoky. Po chvíli vše ustalo, a Harryho tělo se prohnulo jako luk, a pak se z jeho pootevřených úst, s tichým syčením vynořil sloupec bílé mlhy, která se zformovala do velkého zářivého orbu který se zastavil vysoko ve vzduchu, kde se rozzářil. V nastalé záři se zformovala silueta 14tiletého chlapce, a pozorovala svoje ruce. 

"Co je to se mnou? Bože, to není pravda..." řekl Harry, a i nadále si prohlížel své průhledné tělo.

Poté zpozoroval zástup lidí, spolu s Brumbálem, hledících jeho směrem. Popošel k nim.

"Pane profesore, co tu děláte, jak jsem se sem dostal?" rozhlížel se zmateně kolem sebe. Náhle však strnul, uvědomil si, že právě zírá na svoje mrtvé tělo.

"Do háje, on mě doopravdy zabil..." uvědomil si Harry, a sáhl si na hruď kam ho zasáhla vražedná kletba.

"Harry, kdo to byl..." zeptal se ho Brumbál tiše. Harry k němu zvedl bojovně hlavu, a rukou si odhrnul vlasy z čela, čímž odkryl nachovou jizvu ve tvaru blesku.

"On." zašeptal Harry a zavřel oči.

"Nesmysl Albusi, je mrtvý, a pan Potter bohužel také. Tak jak tomu můžete věřit?" ozval se Popletal, a vyvracel Harryho tvrzení, jedno za druhým.

"Pane řediteli, když dovolíte..." ozval se zpoza něj Snape, a černýma očima, provrtával Harryho opodál. "Možná se tady pan Potter s Diggorym...."

Popletal mu však skočil do řeči:

"Á... dobrá teorie Severusi, bylo to kvůli poháru, že pane Pottere? Je vyloučené aby někdo po 13ti letech obživl!"

"Já ho viděl..." zašeptal Harry, a znechuceně pohodil hlavou směrem k ministrovi.

"Pche..." odfrkl si Popletal.

"Kornelie, nebuďte směšný..." vložil se do toho Brumbál.

"Tak já vám něco řeknu, velevážený ministře, lord Voldemort se vrátil! Viděl jsem ho, bojoval jsem s ním, pak mě mučil a zabil! Co víc chcete! Byli jsme na hřbitově u vesnice Malý visánek, je tam hrob jeho otce! Tak si to ověřte!" křičel mu Harry do tváře, pak jím prolétl, proměnil se v orb a zmizel ve tmě.