13.Kapitola
25. duben 2012 | 11.47 |
Příštích několik týdnů to bylo pro Harryho docela nepříjemné. Ron a Hermiona drželi slovo, a neřekli živé duši o tom, co se stalo.
Harry byl za to vděčný, možná taky proto, že se v Bradavicích nenaskytlo moc možností, kdy by to s ním mohli rozebírat znovu.
Každou druhou noc bral Harry bezesný spánek a používal kouzlo na tlumení zvuku okolo své postele.
Je zřejmé, že si Brumbál myslel, že bude nejlepší pro všechny, aspekty této věci zachovat v soukromí jak jen to bylo možné, samozřejmě kvůli Harrymu.
Každý třetí den Harry chodil spát v odpoledních hodinách, hned po vyučování.
---
"Pane řediteli?"
Severus Snape postával zamyšleně před Brumbálem.
"Ano, Severusi?"
"Potter by měl bezesný spánek okamžitě vysadit."
Na Brumbálově tváři se usadil ustaraný výraz.
"Jsi si jistý?"
"Ovšemže. Mé poznatky, prozatím, nikdy neselhali. Takže, pokud bude Potter pokračovat, obávám se..."
"Jak brzy?"
"Týden, maximálně."
Ředitel rezignovaně přikývl a Snape odešel.
---
"Harry!"
Harry se otočil a uviděl Cho Changovou jak k němu běží.
"Harry," řekla znovu. "Můžu s tebou na chvíli mluvit?"
"Jasně," řekl Harry překvapeně. Cho ho vzala za ruku a vedla ho do prázdnější části hradu.
´Proč chce se mnou Cho mluvit?´vrtalo mu hlavou.
"Ehm ... Já-já jen jsem chtěla poděkovat za všechno, co jsi udělal pro Cedrica." vyhrkla nervózně.
Harry zvedl obočí. "Ale ... co?"
"Chtěl jsem ti poděkovat za všechno, co jsi udělal, i za něj. Přinesl jsi jeho tělo zpátky, řekl jsi mu o těch dracích, a tak."
Harry se začal třást hlavou, nevěřil tomu co právě slyšel, věděl, že to byla jeho chyba, a Cedrikovo tělo musel vzít zpět tak jako tak, nemohl ho tam přece nechat.
"Není to tvoje chyba, Harry."
"Ano, j-je, je mi líto ..."
"Ne, to není tvoje chyba, ale Ty-víš-koho." řekla a zavrtěla hlavou. "Není to tvoje chyba, vůbec."
"Ano, je, já to tak zvoral, je mi to líto ..."
"Ne, Harry, poslouchej! Není to tvoje vina. Pamatuj si to! Možná bychom si o tom mohli promluvit později? Třeba v KNP ..."
Harry se rozhlédl kolem sebe, chodby byly stále prázdné, a přikývl.
"Dobře," věnovala mu malý úsměv.
"Sejdeme se ... na chodbě před KNP, jo? V 19:30. Přídeš?" Harry jen kývl.
"Dobře, tak zatím ahoj," řekla Cho a usmála se na něj. Harry se na oplátku také usmál.
"Ahoj." řekl, a sledoval dívku mizející za rohem.
´Je to jako jít dvěma vyšlapanými cestami´, pomyslel si Harry, toto setkání mu připadalo jako podivné deja vu.
Po večeři se Harry snažil dostat co nejdál od Rona a Hermiony.
Bylo to těžké, protože oba trvali na tom, aby byli poblíž za jakýkoliv okolností. Samozřejmě, z pochopitelných důvodů.
"Harry, kam jdeš?"
Hermiona vyžadovala odpověď.
Harry si povzdechl. Co na to říct? Rozhodl se, že jí řekne pravdu.
"Za Cho Changovou," řekl. Ron se usmál.
"Ooooooooooh, Harry ... wow!" dobíral si ho.
"NE, Rone, není to tak jak si myslíš." bránil se Harry a obrátil oči v sloup.
"Dobře, tak padej!" řekl na to, věděl, že Harry měl zřejmě pravdu, protože on viděl Cho už dříve v ten den, a viděl jak se trápí.
Ron se zasmál když Harry opustil společenskou místnost.
Cho už seděla podlaze na předem domluveném místě, když tam Harry přišel.
Vstala.
"Ahoj."
Harry kývl hlavou a slabě se pousmál.
"Myslíš, že bychom neměli jít ven? Jsem si docela jistá, že to nebyl tak dobrý nápad setkat se tady."
"Pravděpodobně," řekl Harry, a šli pryč.
"Je to takový hezký večer," řekla Cho, právě procházeli okolo jezera.
Harry přikývl téměř automaticky, a když si Cho sedla na břeh, Harry ji následoval.
"Harry, není to tvoje chyba, že Cedric zemřel," řekla Cho po několika minutách trapného ticha. Harry si povzdechl.
"Ano, je," řekl. Podíval se na ni, pak se odvrátil.
´Musel jsem jí způsobit tolik bolesti...´ nadával si v duchu.
"Ne, to není, Harry, probuď se už!." Harry nic neříkal.
"Vím, že to musí být pro tebe těžké, když jsi to viděl. Ale nemůžeš se obviňovat."
Harry se jí smutně zadíval do hlubokých hnědých očí.
"Je to moje vina."
"Harry, jak by to mohla být tvoje vina?" Harry se zklopil oči, a odvrátil pohled.
"Kdyby nebylo mě, nebyl by tam, kde byl, se mnou na tom hřbitově."
Cho se na něj zvědavě podívala.
"Řekl jsem mu, aby vzal pohár se mnou," Harry pozoroval, jak se po dívčině tváři mihlo trochu pochopení.
"Harry, nemohl jsi to vědět," řekla smutně. "Vy, jste to nemohli vědět."
"Je to pořád moje chyba." řekl po chvíli, Cho si povzdechla.
"Ne, Harry, ne, ne, ne, to není!" Ticho. Povzdech.
"Dobře. Nebyla to moje vina," řekl rezignovaně Harry, ale nevěřil vůbec tomu co právě řekl. Jen se snažil trochu pozměnit téma rozhovoru, jež začřnalo být na nebezpečné hranici.
Cho se na něj zkoumavě dívala.
"Tak dobře. Nejsem si jistá, ale já ti věřím, v pořádku."
Zůstali, kde byli, jen seděli tiše vedle sebe s očima upřenýma na vodní hladinu jezera. Cho chtěla zůstat venku, a ticho bylo po chvíli nepříjemné, a tak se snažila mluvit o jiných věcech.
"Takže ... jaké bylo léto?" zeptala se. Harry se vydal zvuk, kterým jasně řekl: "hrozné" a Cho okamžitě věděla, že si vybrala špatné téma.
"Kdo si myslíš, že bude váš nový kapitán?" Cho to zkusila znovu, věděla, že Oliver Wood dokončil školu o dva roky dříve. Tím si však připomenula, že Cedric byl kapitán týmu Mrzimoru. Chybička se vloudila.
"Já nevím," řekl Harry. "Angelina Johnsonová by byla dobrá."
´Toto téma konverzace není nejlepší´, pomyslel si Harry.
Cedric býval famfrpálový kapitán Mrzimoru. Býval.
"Hrál jsi famfrpál v poslední době?"
"Před měsícem," řekl Harry. Cho přikývla.
"Hrála jsem celé léto, s mými bratranci. Zůstali s námi. Bylo to pěkné, protože jsem si připadala znovu jako dítě." Harry se na ní podíval.
"Jsem taky jedináček. Ale můj bratranec, není milý."
"To je mi líto," řekla Cho.
"To je v pořádku, myslím, že jsem na to zvyklý." Cho si vzpomněl Harryho životní příběh, a věděla, jak moc zvyklý na to byl. Život s mudlama, protože zůstal sám.
"Jaké to je žít s mudly?" zeptala se zamyšleně.
"Hrůza. No, prostě žít s * nima * je zvláštní. Většina mudlů je v pořádku, ale Dursleyovii ne. Pak je tu ještě paní Figgová moje sousedka. Ona je moták, řekl mi to Brumbál, jsou stejní jako my, jen bez magie." Harry se zasmál. "To znělo hloupě." Cho se usmála.
"Ne, vůbec ne. Vím, co máš na mysli." Harry se na ni usmál. Jeho nálada byla o něco lepší.
Propaloval smaragdovým pohledem jejé nádherný oči. Moc rád by ji políbil ... ale neudělal to. Nebylo to vhodné, navíc nebyl moc statečný.
Cho se najednou podívala na hodinky.
"Je pozdě, měli bychom jít."
"Dobře."
Vstali a vydali se do hradu.
"Dneska to bylo fajn," řekla Cho po několika okamžicích.
"Jo," souhlasil Harry, usmíval. "To bylo."