14.Kapitola
28. duben 2012 | 20.56 |
Harry se probudil s úlekem, celým tělem mu probíhal třes a studený pot mu stékal po čele. Vstal z postele a dal si stejnou ledovou sprchu, jakou si, poslední dobou, dával pokaždé, když se mu zase něco zdálo.
Když Harry dorazil zpět z koupelny, Ron byl vzhůru, a čekal na něj. Bylo to jako plán: každou třetí noc, když se Harry probudil, dal si studenou sprchu, a když skončil, Ron s Hermiona už na něj čekali dole ve společenské místnosti.
Ron podal Harrymu brýle a tiše se vydal za Hermionou ve společenské místnosti. Nikdy s nimi o svých snech nemluvil. Budou sedět s ním, s ním mluvit o učení a famfrpálových a jiných běžných věcech, hrát šachy, a nespustí ho z očí. Nikdy by ho nenechali sedět samotného se svými myšlenkami.
O dva dny později, Harry sbíral zrovna své zásoby do lektvarů a byl na odchodu z další úmorné dvouhodinovky s přerostlým netopýrem.
"Pottere!" vyštěkl Snape. Harry vzhlédl.
"Pojďte sem!"
"Počkáme na tebe venku, Harry," řekla Hermiona mu tiše, a ona a Ron odešli.
Harry prkenně došel ke katedře. Snape mlčky stál, mračil se na Harryho, a čekal dokud se dveře od učebny nezavřeli za posledním studentem.
"Pottere," řekl nakonec chladně.
"Ano, pane profesore?"
Snape se zamračil se prohloubil hlas.
"Je mi líto," řekl, ale znělo to, že líto mu to není vůbec, "ale budete muset vysadit bezesný spánek který jste bral v poslední době."
Harry otevřel ústa k protestu.
"Ne, Pottere, je to pro vaše dobro. A teď vypadněte z mé třídy."
Harry odešel naštvaný a zmatený.
"Co chtěl?" Hermiona vyzvídala hned jak ho spatřila.
"Říkal, že nemůžu brát lektvar, už ne."
"Co?" ozval se zuřivě Ron. "To je sakra blbec, parchant, chci ho zabít!"
"Rone!" okřikla ho Hermiona.
"Co je? Je to pravda! To nemůže udělat!"
"Vlastně, může," řekl Harry. "Říkal, že je to pro mé dobro."
"Nechápu, jak na to přišel!" vykřikl Ron. Zuřil celou cestu do nebelvírské věže.
"Hele, Ginny," řekl naštvaně své sestře.
"Ahoj," řekla a přemýšlela, proč její bratr vypadá tak naštvaně. Hermiona seděla vedle ní.
"Ginny, mohla bys tady zůstat s Harrym na chvíli? Ron a já musíme někam zajít."
"Dobře," řekla zmatená Ginny. Nevěděla, kam Ron a Hermiona potřebují, a co se děje. Věděla však, že zůstat s Harrym je důležitě.
Ginny se přisunula blíže k Harrymu na gauči.
"Ahoj, Ginny," řekl Harry.
"Ahoj, Harry," pozdravila Ginny opatrně.
´To je úžasné,´ pomyslel si Harry sarkasticky. ´Připadám si, jako dítě. To mě ksakru, nemůžou nechat chvíli na pokoji?´
"Takže ... kdo myslíš že bude kapitánem?" zkusila to Ginny.
"Myslím, že Angelina, byla by dobrá," řekl neutrálně.
"Aha, taky doufám, že to dostane." sklopila hlavu, a naklonil se blíž k Harrymu. "Nechci, aby byl kapitán Fred nebo George."
Harry se na né podíval.
"Proč ne?"
"No, mají plné ruce práce s tím jejich podnikem, a nemůžou být i kapitánem, to by bylo trapný, ne?"
"Bylo by lepší na to nemyslet." mrknul na ni.
"A co ty? Chtěl bys být kapitán?" zeptala se ho.
"Hm. Nikdy jsem o tom přemýšlel."
"Myslím, že bys byl dobrý kapitán."
"Já nevím ..."
"Byl bys sakra dobrej, zmijozel by neměl šanci." Když Harry nic neříkal, nakonec Ginny řekla.
"Doufám, že Angelina bude ta pravá."
"Já taky," řekl Harry.
Ron a Hermiona přišli ke kamennému chrliči, který střežil vchod do Brumbálovy pracovny.
"Jsem si jistý, že je to ono," řekl Ron. "Viděl jsem to na plánku. Ale co heslo?"
"Myslím, že Harry říkal něco o cukroví."
Ron obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou.
"Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak," zkusil. "Čokoládové žabky. Ehm ... šumivé bzučivky. Lékořicové hůlky." Chrlič uskočil.
"Wow," řekl Ron.
"Pojď!" naléhala Hermiona, a táhla ho nahoru po schodech, které se daly do pohybu.
"Je to jako eskalátor!" vykřikla Hermiona.
"Cože?"
"Radši nic".
Zaklepali na dveře profesora Brumbála.
"Pane Weasley! Slečno Grangerová!" zvolal překvapeně. "Prosím, pojďte dál."
Vešli dovnitř, a posadili se do křesel.
"Co Vás sem přivádí?" zeptal se, a hleděl na ně zkoumavě skrze své půlměsícové brýle.
"Pane profesore, profesor Snape řekl Harrymu, že nemůže už brát žádný další bezesný spánek!" vyhrkla Hermiona.
"Já vím," řekl prostě. Ron vypadal pobouřeně.
"Ale pane profesore," začal.
Brumbál zvedl ruku.
"Je to pro jeho dobro."
"Jak by mohlo být?"
"Věřte mi, prosím, pane Weasley," řekl s takovou vážností, že Ron už neprotestoval. Ředitel složil ruce do známého gesta.
"Pane profesore?"
"Ano, slečno Grangerová?"
"Máme o něj strach." Brumbál si vzdychl.
"Já taky."