15.Kapitola

Harry se tiše posadil na posteli. Byl pátek večer, zítra neměl vyučování, tak se ani neobtěžoval jít spát večer.

´Zajímalo by mě, jak dlouho dokážu zůstat vzhůru ...´ přemýšlel opět Harry.

Tiše se vydal dolů do společenské místnosti.

"Kde je Ron?" zeptala se Hermiona.

"Už jde," řekl Harry. Ron sešel schody o několik minut později.

"Asi to takhle budeme dělat každý večer," řekla Hermiona.

"Ne, opravdu, nemusíte."

"Samozřejmě že musíme, Harry, jsme tví přátelé," řekla Hermiona.

"Opravdu," začal Harry.

"Ne, Harry, budeme v tom pokračovat, ať už se ti to líbí nebo ne," řekl Ron. Harry obrátil oči v sloup.

"Doopravdy, Harry," řekla vážně Hermiona.

"Opravdu se kvůli mě...."

"My chceme," odsekla Hermiona.

Harry si rezignovaně povzdechl. "Dobře."

"Dobře," řekla Hermiona spokojeně.

"Chceš si zahrát šachy?" zeptal se Ron.

"Ani ne," řekl Harry, protože věděl, že by prohrál.

Harry se opět probudil z hrozné noční můry. Položil třesoucí se ruku na hořící jizvu, třásl se a zhluboka dýchal.

´Takhle to nemůže jít dál,´ pomyslel si.

Náhle ho to napadlo.

´Vždyť se mi to málem povedlo ... proč by to nemělo fungovat znovu?´

Opatrně a potichu se dostal z postele a ponořil se do obsahu svého kufru. Konečně našel, co hledal.

Rozhlédl se po místnosti, a zahalil se do neviditelného pláště.

Hermiona ještě nebyla ve společenské místnosti, byla úplně prázdná.

Harry prolezl portrétem, který byl v současné době prázdný, buclatá dáma byla zjevně u někoho na návštěvě.

Byla to dlouhá cesta. Po celou dobu, Harry si myslel, ´a takhle to skončí´. Měl velkou radost.

Harry nepotkal nikoho, když svižně kráčel po chodbách.

Když dosáhl chodby pod astronomickou věží, zastavil se a mírně se usmál, pak spěchal nahoru po dlouhých schodech.

---Mezitím---

Ron zívl a protáhl se. Otočil se a sedl si na kraj postele a mnul si oči.

Vzhlédl a uviděl roztažené závěsy na Harryho posteli. Ale ... neslyšel sprchu. Možná, že už je dole.

Ron se vydal za chvíli dolů po schodech do nebelvírské společenské místnosti.

"Ahoj, Hermiono."

"Ahoj, Rone." odmlčela se. "Kde je Harry?"

"Chceš říct, že tu není s tebou?"

"Ne, není se mnou. Jsi si jistý, že není ještě nahoře?"

"Docela určitě ... ještě to zkontroluju." Ron běžel zpátky nahoru. ´Ne, do koupelny jsou dveře otevřené. Harry tu není.´

"Hermiono, on tam není."

"Jak to, že ne?"

"No, prostě není!"

"Kde si myslíš, že je? Pryč?"

"Možná že je s Cho Changovou," řekl zamyšleně Ron, a přihlouple se usmál.

"Copak si myslíš, že by nám to neřekl?" Ron se přestal smát.

"Já nevím ... Podívejme se na plánek." spolu s Hermionou se vrátili do ložnice.

Ron se přehraboval v Harryho otevřeném kufru.

"Vzal si neviditelný plášť," zašeptal. Cítil se trochu provinile, když takhle lezl Harrymu do věcí, ještě chvilku hrabal, až našel starý kus pergamenu.

Vytáhl svou hůlku.

"Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," zašeptal a linky začaly tvořit nad mapou.

"Pojďme do společenské místnosti." navrhla Hermiona.

Seděli spolu na gauči, a oba pozorně sledovali plánek.

"Našel jsem ho!" řekla s úsměvem Hermiona a zabodla prst do tečky se jménem Harry James Potter.

Na její tvář padl temný stín. "Je na astronomické věži."

"A Cho tam s ním není," řekl Ron naštvaně, a vzápětí mu to došlo.

"Zatraceně! Chce skočit znovu!" zvedl se a s Hermionou v patách, vyběhli portrétem.

RE: 15.Kapitola	anett*	03. 06. 2012 - 20:46
RE: 15.Kapitola	reya	03. 07. 2012 - 14:21

Reya | 15.Kapitola

15.Kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Komentáře