Harry zpomalil, hned jak se dostal na vrchol věže se zhluboka nadechl chladného nočního vzduchu a sundal si plášť.
Noc byla tichá a tmavá.
´Všechno končí teď, a tady,´ pomyslel si Harry.
´Nebudu muset čelit Voldemortovi a přihlížet dalšímu zabíjení. Nebudu muset žít s vědomím, že jsem to byla já, kdo dopomohl tomu, aby se vrátil, a že jsem způsobil Cedricovu a Colinovu smrt. Smrt všech těch lidí. Je to všechno moje vina.´
Harryho oči se začaly pálit. Zamrkal, pak se už nesnažil zadržovat slzy které pomalu stékaly po jeho tváři.
Zhluboka se nadechl. Jsem sobecký?
Ne, on se rozhodl.
´Svět chce, abych odešel. Já si to zasloužím, za smrt všech těch lidí. Způsobil jsem Voldemortův návrat. Nechal jsem Červíčka jít, a ´on´ má mou krev. A pak všechny ty starosti, a Ron a Hermiona jsou vzhůru půlku noci, protože jsem se vzbudil. To není fér! Nikdo by neměl dělat nic pro mě. Po tom všem co jsem se na ně ...´
Harry šel pomalu k ochozu věže a díval se dolů.
´Woah. Je to tak vysoko! Daleko vyšší než střecha Doupěte.´
Harry se pousmál.
´A nikdo tady není aby se mě pokusil zastavit.´ Rozhlédl se kolem sebe - opět jen pro jistotu. Ne, nikdo tam s ním nebyl.
´To bude dobré pro všechny,´ pomyslel si Harry. ´Konečně klid od všeho toho utrpení a uvidím znovu své rodiče, a všichni tady se... se mě zbaví. Nemyslím si že zasloužím tolik. Ale je to nejlepší, co můžu dělat.´
Harry se otočil a postavil se tak, že podrážky jeho bot byly přímo na okraji střechy. Pomalu zavřel oči, rozpřáhl ruce a opřel se do volného prostoru...
Byl to pomalý pohyb, opět jeho tělo kleslo ze střechy. Ale brzy začal klesat ... sladké, silné, bolestivé, to vše ve zpomaleném pohybu. Harry cítil, jak vzduch vířící kolem něj a proti němu, mu čechrá vlasy a vítá ho náruč smrti. Byl to nejkrásnější a zároveň bolestivý pocit.
´Měl bych zemřít v takové malé bolesti?´ Harry dokázal myslet. ´To opravdu není to, co si zasloužím. Ale je příliš pozdě ... ´
- Mezitím -
Ron a Hermiona běželi celou cestu do nejvyšší věže, ale nepotkali nikoho na cestě twam. Neměli tušení, co by jim řekl, když by byl chycen, ale byla by to pravda.
Běželi rychleji a rychlejiji, než kdy ve svém životě. Nikdy se nezastavili nebo nezpomalili, až k věži, celou cestu nahoru po schodech, a to navzdory skutečnosti, že byli úplně bez dechu a oboum píchalo v boku. Věděli, že se musí pokusit zachránit život svého nejlepšího přítele.
Dosáhli vrcholu věže a zoufale se rozhlíželi. Viděli v bledém měsíčním světle ve stejnou dobu, jen na okamžik, jedna z rukou Harryho spadnout z dohledu.
Vytáhli hůlky čarovali * v přesně * stejné chvíli a držel své hůlky, zaměřeni na kouzlo, když uháněli k okraji střechy věže, a podívali se s hrůzou na jejich rychle klesajícího přítele.
Harry se probudil o tři a půl dny později na ošetřovně, s povzdechem. Jeho tělo ho bolelo celé. Harryho oči pomalu zatěkaly po prázdném nemocničním křídle. Madame Pomfreyová se najednou však objevilan v jeho zorném poli.
"Pane Pottere, konečně jste vzhůru," řekla konejšivě.
´Proč * sakra * jsem vzhůru,´ pomyslel si vztekle Harry. ´Vím, jak hluboko jsem padal. Co se stalo?´
Ron a Hermiona přišli na návštěvu po vyučování.
"Ty jsi vzhůru!" Hermiona vykřikla. Podala mu brýle.
"Jo," odpověděl Harry. "Díky," řekl a vzal si brýle a nasadil si je.
"Jak se cítíš?" zeptala se.
"Hrozně".
"No ... bude lépe."
Ron neříkal nic, jen sedět vedle Hermiony s rukama zkříženýma. Vypadal dost naštvaně.
"Co se děje, Rone?" Zeptal se Harry, chtěl vědět, proč je jeho kamarád vzteky bez sebe..
"Co se děje? Prostě ses zase snažil zabít, a ty se mě zeptáš: co se děje?!" zasyčel Ron.
"Rone-" začala Hermiona tiše.
"Co?" Podíval se na ní upřeně, a pak se otočil znovu.
"Je mi líto, Harry -" řekla Hermiona tiše.
"Co je ti líto?" Zeptal se Ron na to. "Ty se za mě omlouváš. jemu? Mám právo být na něj naštvaný!"
"Upřímně řečeno, Rone, tohle prostě není vhodná chvíle."
"Můžu s ním mluvit, kdykoliv chci!" řekl defenzivně Ron a zrudl vzteky..
"Jo, Hermiono, je to v pořádku," řekl Harry.
"Nezlob se, Rone," řekla Hermiona tiše.
"Můžu být naštvaný, když chci! Vždyť se chtěl zabít, proboha! Upřímně řečeno, Harry, je to tak, nebo ne?"
Harry nic neříkal. ´O čem je tenhle rozhovor?´ prolétlo mu hlavou.
"Harry, my se o tebe tolik bojíme," řekla Hermiona jemně. Harry se nevěděl co říct.
"Nechtěl jsem se zabít," řekl chabě.
"Ty jsi nechtěl? Sakra, Harry, skočíš ze střechy, a teď nám řekneš že jsi nechtěl! Co to se sakra s tebou?"
Harry jen zíral na svého přítele, a Madame Pomfreyová spěchala vynadat Ronovi a Hermioně, řkouce: Harry potřebuje odpočinek.
O pár dní později seděl Harry ve společenské místnosti.
"Jak jste mě našli?" Zeptal se Harry je náhle. Otázka ho trápila už několik dní.
Ron ztuhl.
"No ... ehm ..." Hermiona začala.
"Ron si všiml že jsi tu nebyl, a tak jsme si půjčili plánek, abychom tě našli."
Ron se otočil a jeho tvář nabyla slabý odstín růžové, ještě se styděl že musel vlézt kamarádovi do věcí.
"A pak jsme viděli, kde jsi byl a utíkali za tebou. Byli jsme tam hned po tom, co jsi skočil, a tak jsem já a Ron použili to kouzlo co předtím použil Brumbál u Weasleyových. Brumbál nás to naučil, když jsme šli do jeho pracovny druhý den, v případě, že bys to zkusil znovu. "
Harry cítil, jak mu tvář zrudla vztekem.
"A ty jsi to udělal!"
Harry nebyl schopen slov, a tak se jen díval naštvaně na své kamarády, a za pár okamžiků běžel vztekle po schodech nahoru do ložnice, kde polovina obyvatelstva ležela na své posteli.
´Byl jsem tak blízko... zničili vše, co pro mě znamená tolik!´
"Harry?" zeptal se Ron který právě vešel do místnosti.
Harry se natáhl na postel a prudce zatáhl závěsy.
´Proč to mi to dělají?´
"Harry," řekl Ron znovu a poodhrnul závěsy na Harryho posteli a stál nad ním. Harry se na něj zamračil.
"Harry, nezlob se na nás," řekl.
Harry předstíral, že zatáhne závěsy znovu, ale Ron ho zastavil.
"Musíš přestat"
"Přestat, s čím?" zeptal se.
"Harry! Pokoušíš se zabít celou dobu! S tímhle vším! Je to šílené, abys na mě a na Herm byl naštvaný, protože jsme tě nechtěli ztratit! Víš, jak hloupé to je?"
"A já mám právo se zlobit s vámi! Řekli jste to tak, Rone!"
"Opravdu ne!"
"Ano, ano! Jen další den, na ošetřovně!"
Harry zatáhl závěsy znovu. Ron se beze slova otočil a naštvaně dupal po schodech zpátky dolů do společenské místnosti.