17.Kapitola

Musím se lépe zůstat vzhůru. Škoda, že nemají kofein zde ... počkej, jo, že ano. Oni mají čaj a kávu! Harry si vzpomněl kniha Hermiona mu dal k narozeninám, a silenty to mám ze svého kufru, pečlivě vyhýbat jeho vztyčené prsty. Posadil se na posteli a díval se přes knihu.

Tady to je. Kouzlo udělat kafe. Samozřejmě, že jsem si vzít svůj plášť a jít dolů do kuchyně ... No jo, to bude jednodušší, řekl bych. Vstal a dostal šálek ze stolu s vodou na to, a vzal ji zpět na své posteli s nebesy a zavřel závěsy.

Harry vyprázdnil šálek silné kávy velmi rychle. To spálil jeho jazyk, ale to bylo jedno. Více bolest jen aby ho vzhůru déle.

Strávil noc sekačky kávu. On skončil s ošklivým bolesti hlavy, protože nebyl zvyklý, že * k * tolik kofeinu. No dobře. Snažil se spát jen každou druhou noc. Dnes večer mu to podařilo.

"Rone," řekla Hermiona. "Musíme si promluvit o Harrym." Pohled bolesti překročil Ron tvář. "Nemůžete být naštvaný na něj. Nebo byste neměli. Opravdu potřebuje nás. Opravdu tě potřebuje." Ron se podíval do očí Hermíny.

"Proč to dělá pro nás?" zeptal se skutečnou bolest ukazuje v jeho hlase.

"Jen on ví. Věci, že viděl, věci, on je sen, věci, co prožili ..." Hermiona zavrtěla hlavou. "Jen on ví."

"Jen bych si přál, že by nám."

"Já taky."

"Možná, že když nemáme spolčit se na něj. Možná kdyby jen jeden z nás mluví s ním sám nějaký čas, mohli bychom si to z něj."

"To je opravdu dobrý nápad."

"Myslím, že by to mělo být vy."

"Co? Proč já?"

"Jsi lepší takové věci. Myslím, že by bylo ochotno s tebou mluvit. Můžete to udělat, Hermiono. A já se omlouvám," dodal.

"Harry?" Ron se blížil jeho nejlepší přítel. Řekl, že nic. "Jen jsem chtěl říct, že se omlouvám za to, že na tebe naštvaná a tak." Jeho slova byla pomalé a trhan&eacut