7.Kapitola - Shromáždění sumitu SKO

 Tak jako Višnu, předkládávám vám s měsíční (už???) pauzou krátkou kapitolku k Moci...

Snad Vás pobaví, a zanechá Vás chladnými - jako tebe Višnu (promiň! :-) ).

Good luck! Reya

Harry se křečovitě držel Siriuse, jeho vratké nohy ho sklamaly a tak se v nastalé panice chytl prvního pomocníka který se mu naskytl - svého kmotra. Z chodby se ozýval křik, a když se po několika metrech potácivé chůze dostala naše dvojice ke schodišti, obklopili je smrtijedi ze všech stran. Strhl se boj, který ovšem vysílený Harry se Siriusem prohráli.

Severus Snape který o plánovaném ůtoku samozřejmně věděl , musel chtě-nechtě zaujmout své místo - jakožto právoplatného pomocníka po boku svého pána. Nemohl dělat nic, než jen nečinně přihlížet, ovšem, prozatím.

On a Lucius měli jiné plány. Velice prospěšné plány pro ně oba, ale i stranu dobra. Shodli se, že pána zla odstraní ze scény, ale jednoduché to rozhodně není a nebude. Podstrčit pánovi zla trochu jedu, nebo poslat nájemné vrahy? Ne, směšné, daleko lepší byl jednorázový lektvar. Stačila jedna jediná lahvička, jedinečnému člověku který má k Voldemortovi blíž než kdo jiný... 

Nyní kráčeli po chladné chodbě temného hradu pána zla. Mezi sebou napůl nesli, napůl táhli Harryho v bezvědomí.

Když Pottera ukládali na jednoduché lůžko, v místnosti bez oken, zvedl Malfoy tázavě hlavu.

"Ještě čekej," sykl na něj Snape, sklonil se k chlapci a odhrnul mu rozčepýřené vlasy z čela, čímž odkryl Harryho zanícenou jizvu.

Malfoy nervozně přešlápl, a otočil hlavu ke dveřím Potterova vězení, odkud sem pronikalo světlo. Všude bylo zatím jen ticho a klid, všichni byli na akci Popletal. Kdyby je ale někdo nachytal...zamračil se a s povzdechem otočil hlavu zpátky. S ůdivem zjistil, že Potterova hruď je odhalená a Snape právě kouzlí ševelisimo, a poté z hábitu vytahuje ten nejsložitější a nejdražší lektvar na světě - protože jeho spotřeba nespočívala v konzumaci ale ve střebání.

Atriovy slzy, tak se lektvar jmenoval, však byl po většinu svých uživatelů prudce jedovaté, ale přesto exitoval jediný člověk který přežil - Merlin, ale záznamy ho popisují jako živého a mrtvého... 

 "Severusi....já..." zakoktal Malfoy, připravený se zdekovat - ostatně, byl to Malfoy. "Vyjde to Lucie, vím to...sleduj..." spražil ho Snape pohledem a odzátkoval lahvičku se stříbřitou tekutinou, a začal jí lít na Potterův hrudník.

Když se první kapička setkala s holou kůží, začala se chovat jako živá a hledala si místo kam se vsákne.

Zatímco chlapec vypadal že je v bezvědomí, nebyla to pravda. Probudil se při nepohodlné cestě chodbou, a nyní jeho hořící jizva o sobě dávala vědět. Vyslechl rozhovor obou mužů, poznal je oba, nehledě na to že se vzájemně oslovili, a nyní trnul v hrůze co s ním zamýšlejí a tak jenom ležel naslouchal.

Když mu však jeden z nic rozhrnul košili, a začala mu na hruď srékat prapodivná tekutina, která se řídila

svým mozkem, pekelně pálila a hromadila se mu v oblasti srdce, propadnul panice. Prudce vydechl a otevřel oči. Skláněli se nad ním oba muži s divným leskem v očích.

"Co....?!" vyhrkl Harry a snažil se tu ´žíravinu´ ze sebe sundat, ale zabránili mu v tom provazy jež se najednou obmotaly okolo zápěstí - už zase. Harry zasténal a zmohl se na zběžný pohled na svou hruď. Loužička stříbřité tekutiny se mu nad srdcem stáčela do malého víru a otevírala a znovu zacelovala kůži pod ním. Harry stiskl zuby, bolelo to jako čert. 

Najednou se bolest  zhoršila, dvojnásob. Harry se rozkřičel na celé kolom a jen mlhavě a z velké dálky slyšel hluboký mírný hlas: "Klid Pottere, vše bude jak má být..."

---

"Pane Brumbále! Jste stále ředitelem Bradavic?" "Vyjádříte se k únosu pana ministra a jeho ženy?" "Jak se cítíte na místě pana ministra, jako jeho zastupitel samozřejmně?" "Opravdu svoláte sumit SKO (Světové kouzelnické organizace)?"

Brumbál který právě vylezl z krbu, se zatvářil znechuceně a popošel pár kroků vpřed a zamračeně si prohlédl dav novinářů, zuřivě zapisujících a fotících každý jeho pohyb. Sesíleným hlasem řekl: "PROSÍM O KLID!" po halasu se slehla zem, fotoaparáty nestíhaly fotit a bleskobrky zapisovaly jako o život.

"Já Albus Brumbál, jakožto zástupce ministra kouzel Korneliuse Popletala, člen Starostolce, svolávám tímto sumit SKO!" 

Před Brumbálem se zjevil starý zašlý pergamen, kam se samo začlo zapisovat co svolávající řekl.

"25 zástupců zemí, nechť se dostaví do Saffren Waldden, sálu Sacrum verde, dnes  přesně o půlnoci!"

S tím pergamen zmizel.