Černou nocí se nesl jeho hluboký zpěvavý hlas, pronášející inkantace. U pronášení poslední slabiky se kruh pentagramu rozzářil, a se zábleskem a hromobitím se před pánem zla zjevilo to nejhorší stvoření co kdy svět viděl.
Huba plná ostrých zubů, svalnaté lidské tělo porostlé hustou červenou srstí, která jak bylo stvoření skrčeno na všech čtyřech, kontrastovala s ostrými drápy na nohou i rukou. Z hlavy mu vyrůstaly dva ohromné černé rohy, a tvář která byla spíše obživlou lebkou, s žhnoucíma žlutýma očima, hrozivě zahlížela na pána zla.
"Kdo jsi člověče, a oč žádáš?!!" zazněl hrozivý hlas do chladné noci.
"Mefistofele... starý příteli," sklonil Voldemort hlavu na pozdrav, "požaduji od tebe jistou...řekněme výměnu."
"Vzpomínám si mladý Radlle! O jakou výměnu bych podle tebe měl mít zájem?" naklonil Mefistofeles hlavu na stranu a napřímil se.
"Požaduji tvou pomoc, Chci vládnout tomuto světu, příteli, ale není jednoduché si ho podmanit, když mi stojí v cestě několik hloupých nevinných duší..." prohodil rozverně Voldemort, a v hlavě se mu začal odvíjet nový plán. Ušklíbl se na zamyšleného Mefistofela, dostal ho na svou nabídku tím si byl jist...
"Dobrá! Ale mám podmínku, Radlle, podepíšeš mi jednu smlouvičku, a chci tělo Harryho Jamese Pottera!" prohlásil po chvíli Mefistofeles a zamnul si ruce.
"K čemu tělo toho kluka? A smlouvu? Myslíš si že jsem idiot?!" zachmuřil se pán zla.
"Dost hloupých řečí! Ber nebo nech být!" odmávl ho rukou pekelník. "Takže? Jak se rozhodneš?"
"Přijímám!" vyštěkl Voldemort vztekle, a v duchu spřádal plány jak se zbavit pekelníka, až bude po všem..
Mefistofeles kývnul hlavou a proměnil se na velice pohledného muže s dlouhými havraními vlasy, který s ledovým úsměvem na rtech sledoval rudýma očima svého společníka. Na sobě měl drahý hábit padnoucí na míru, zlaté prsteny na každé ruce, a v pravé ruce třímal ebenovou vycházkovou hůl, se zlatou rukojetí, zhotovenou do kozlí hlavy.
Rukojeť posléze odšrouboval a vyndal ze skříše v holi, ruličku pergamenu. Který poslal vzduchem k Voldemortovi, který si ji se zájmem prohlížel, když však pergamen uchopil, řízl se o jeho hranu a rudá krev zbarvila pergamen na několika místech.
"To postačí..." usmál se Mefistofeles a pergamen přilétl zpět do jeho dlaně, načež ho ukryl do svého pláště. Když tak učinil, pentagram pohasl, a M. přistoupil k Voldemortovi. Stiskl si s ním ruku a pak ho přátelsky poklepal po rameni.
"A teď, drahý příteli, kde najdu tělo toho chlapce?"
---
Na Grimmauldově nám. si mírný noční větřík pohrával s korunami stromů.
Zdání klidné, ničím nerušené noci však narušovalo shromáždění v domě s popisným číslem 12. V domě Blacků se po dlouhých letech klidu, konala schůze znovu obnoveného fénixova řádu.
Albus Brumbál seděl ve velkém křesle, napravo od něj Sirius Black, Remus Lupin, Nymf Tonksová, Alastor Moody, Kingsley Pastorek, Mundungus Fletcher, manželé Weasleyovi, Minerva Mcgonagallová a Severus Snape.
Vládla zde napjatá atmosféra.
"Myslím, Albusi, že už nikdo nepřijde, takže můžeš začít." zabručel netrpělivě Moody.
"Asi máš pravdu Alastore," povzdechl si starý kouzelník, "dnes, jsme ztratili dva výjimečné mladé muže při třetím úkolu turnaje tří kouzelníků..." pokračoval truchlivě.
"Je Harry v pořádku?" zeptal se pobledlý Sirius, a sledoval jak sebou Mcgonagallová trhla.
"Harry Potter a Cedric Digorry byli dnes mezi prvními, kteří se dostali k poháru vítězství. Ovšem, bylo to nastrčené přenášedlo... mimochodem jak je to možné Alastore?"
"Co prosím? Nevím o čem mluvíš Albusi." ozval se Moody a zamračil se.
"Pohár jste do bludiště umisťoval vy. Nebo se snad mýlím?" ozval se Snape.
"Obávám se, že to není možné. Byl jsem na akci, mohu vše dosvědčit..." začal vysvětlovat Moody, byl však přerušen paní Weasleyovou. "Náš syn Ron, nám psal že z vás jde hrůza a že začínáte konkurovat profesorovi Snapeovi..." "Cože?!"
Zatímco se ostatní dohadovali, kdo kde byl a kdo ne, Snape se naklonil k Brumbálovi.
"Očividně zde máme řešení celé situace, pane řediteli."
"To bezpochyby Severusi," pokýval hlavou Brumbál a sledoval konverzaci.
"Chci vědět teď hned, co je s Harrym!" ozval se náhle Sirius dost netrpělivě.
Veškeré dohadování ustalo a všichni se zadívali na Brumbála. Ten se však neměl k odpovědi, tak opět převzal žezlo.
"Potter a Diggory jsou mrtví Blacku."