4.Kapitola - Pekelné plány
otter a Diggory jsou mrtví, Blacku." pronesl tiše do ticha, které mezi přítomnými nastalo.
"Proboha!" vyjekla paní Weasleyová a Tonksová spadla z židle.
"J-jak?" zeptal se Remus který nervozně poklepával Siriuse po rameni.
"Tuto záležitost jsme právě chtěli..." začal Brumbál, ale nedopověděl, jelikož skrz stěnu místnosti prolétl zářivý orb a zakroužil okolo Siriuse, který si v šoku nestačil uvědomit skutečnost, že Harrymu se něco stalo, natož aby teď vnímal své okolí. Když však orb naposledy zakroužil a snesl se za jeho křeslo, kde se proměnil v ducha Harryho J. Pottera, složil hlavu do dlaní a začal vzlykat.
"O něco jsem přišel?" zeptal se Harry se smutným úsměvem.
"Poněkud nevhodná otázka, pane Pottere." pronesl mrazivě Snape, a přejel přes něj očima načež zrak prudce odvrátil, a poposedl na židli.
Harry byl sice jen duch, ale prakticky je duch kopií fyzického zemřelého těla. Takže ačkoliv byl nehmotný a prakticky jen bílý, bylo myslitelné, že skvrny po krvi v jeho tváři a roztrhaném oblečení ve kterém zemřel, každého zamrazilo. Není proto s podivem, že se i obáváný profesor lektvarů trochu zarazil. Ale Snapeova reakce byla mírná, narozdíl od paní Weasleyové, Mcgonagallové a samozřejmně Siriuse a teď už i Remuse.
"Jak...jak se ti to stalo Harry?" zeptal se třaslavým hlasem Remus, a snažil se zachovat si klidnou tvář - nešlo to.
Harry se tázavě rozhlédl a když spatřil pouze tázavé pohledy osazenstva, pomalu váhavě přikývnul a své průhledné tělo přesunul do středu místnosti, aby na něj každý dobře viděl.
---
Bradavický hrad odpočíval v nočním chladném tichu. Dnes v noci se nikdo netoulal po chodbách, ani neprováděl jiné aktivity. Všichni studenti spali, dokonce i ti z Kruvalu a Krásnohůlek. Jen dva studenti, chlapec a dívka, seděli ve společenské nebelvírské místnosti, a ruku v ruce hleděli tiše do ohně.
Dnes ztratili svého nejlepšího přítele, který je dva, v podstatě spojil dohromady. Ode dneška však za něj budou jen zapalovat svíce, a nosit květiny na hrob.
Zatímco tihle dva společně v tichosti truchlili, o pár pater, schodišť a chodeb níže, se z temnoty před dveřmi Velké síně, odnikud vynořil pohledný muž s dlouhými havraními vlasy - Mefistofeles. Jeho kroky a klapání jeho hole o zem, se rozléhalo po ztichlém hradu, a vytvářelo děsivé představy.
S pokřiveným úsměvem otevřel pekelník dveře a zhodnotil scenérii před sebou.
"Tady tě máme..." zabručel si pro sebe, a přistoupil k první rakvi, kde spočíval Harry.
"Jde se domů..."
Mefistofeles se bez okolků po chlapci natáhl, a spolu s ním zmizel.
---
"....no, a potom mě Voldemort zabil." dokončil své vyprávění Harry, a napjatě sledoval reakce přítomných.
"Severusi, co tvé znamení?" optal se Brumbál.
"Je živé, pane řediteli." řekl Snape a založil si ruce na hrudi. "Snad by nám tady pan Potter, měl také říct, kdo mu pomáhal s úkoly." nadhodil, a černýma očima provrtával podlahu pod Harryho prúzračnýma nohama.
"No, přece tady pan profesor." kývl Harry směrem k Moodymu. "Proč?"
"Protože to byl právě tvůj profesor kdo umístil pohár do bludiště." podotkl Brumbál.
"Nevšiml sis chlapče, něčeho podezřelého za tu dobu?"
Harry se zamyslel, a pak mu to docvaklo.
"Ufňukaná Uršula se zmiňovala, že viděla v odpadním potrubí zbytky mnoholičného lektvaru. A vy jste profesore obvinil mě z krádeže, ale já jsem ukradl pouze žaberník."
"Je to tak?" ujišťoval se Brumbál. Snape přikývnul a zahleděl se na Harryho.
"Opravdu jste mi ukradl žaberník, pane Pottere?" zeptal se medově Snape.
"Ano právě jsem to řekl."
"Strhávám nebelvíru..."
"Srabusi!" vyštěkl najednou Sirius rozhořčeně, a naježeně se postavil, a nyní hulákal na Snapea jak na malé děcko.
Harry konverzaci nesledoval, místo toho se zaměřil na své ruce. Zdálo se mu totiž že pomalu, ale určitě začíná mizet.
"Pane profesore?" zeptal se chvějícím hlasem Brumbála. Tázaný se na něj otočil a spolu s ním i ostatní.
"Nejde tomu zabránit, snad se jednou všichni opět...." Harryho hlas i duch se však vytratily do neznáma.
Teď se rozhostilo smutné ticho, a po chvíli se Sirius rozvlykal naplno.
"NÉÉÉÉÉ!!!"