5.Kapitola - Nový život

 Mefistofeles se objevil s chlapcem v náručí, před honosným zámkem. Na jeho pokyn se bezvládného chlapce ujali dva sluhové ve společenských mudlovských oblecích, a odnesli jej dovnitř.

"Viktore!" zakřičel Mefistofeles.

"Ano, můj pane?" přiběhl k němu statný muž a natáhl ruku pro plášť který mu M. podával.

"Máme vzácného hosta, ode dneška je tvým pánem on. Je to jasné?"

"Ano, můj pane. Vítejte doma." přitakal Viktor a odklusal uklidit pánův plášť.

M. si povzdechl, a lusknutím prstů proměnil svůj hábit na obyčejnou bílou košili s rudou vázankou, a černých kalhot lemovaných zlatou nití, teprve poté vkročil do přijímacího salonku, kde si ležérně sedl do černého křesla a nalil si víno. Chvíli si zamyšleně pohrával s rukojetí své vycházkové hole, opřené vedle něho, a zíral na prázdné místo nad krbem.

Kdysi, před 50ti lety, zde visel portrét majitele domu. Říkalo se o něm, že byl prokletý, ale co mudlové napovídají... Pouze a jen M. věděl jak to tehdy doopravdy bylo. A nyní, zde měl viset portrét znovu, teď když má k dispozici toho správného...

M. dopil poslední doušek vína, poté se zvedl a zamířil po starém barokním schodišti nahoru do patra, kam nechal uložit tělo Harryho Pottera.

Našel ty správné dveře, a vstoupil do pokoje. Chlapec ležel ve velké posteli s nebesy, jeho smrtelná bledost ostře kontrastovala s černou barvou pokrývek, v níchž se chlapec téměř ztrácel.

M. pokýval hlavou, bylo třeba to udělat teď, a luskl prsty.

Vedle něj se s prásknutím objevil asi 30tiletý hnědovlasý muž s divokýma očima, jaké má jen a pouze démon, a vyčkávě se na něj zadíval.

"Pověz, Azerothe, je toto tělo ideální?" promluvil M. aniž by se na něj podíval. Oslovený zatěkal očima mezi Harrym na posteli a Mefistofelem.

"Dáváš mi snad příležitost..."

"Ano. Takže?"

Azeroth přistoupil k posteli a blíže si Harryho prohlédl, poté se pomalu otočil nazpět a přikývl.

"Skvěle!" tleskl Mefistofeles. "Posluž si."

Azeroth se naklonil a proměnil se v temný stín, který se vpil do chlapcova nehybného těla. Chvíli se nic nedělo, a poté Harry otevřel své smaragdové oči, a zhluboka se nadechl. Připadal si, jako ve snu. Všechny vzpomínky na život který předtím žil mu byly vzdálené, a celé jeho tělo zaléval příjemný, až osvěžující pocit znozrození. Bylo to divné, nevěděl kde je, ani jak se jmenuje, jako by se jeho pamětí prohnalo tornádo. Pootočil hlavu a setkal se s hlubokýma černýma očima, které ho nezůčastněně pozorovaly.

"Kdo jste pane, a kde to jsem?" bylo první na co se Harry zeptal.

"Říkejte mi Mefistofele, pane Pottere." mírně se uklonil M. 

"Nacházíte se ve svém domě v hrabství Cornwall, měl jste malou nehodu. Co si pamatujete?"

Harry se poškrábal na hlavě, jak se urputně snažil vybavit si alespoň tu nejtitěrnější vzpomínka na...cokoliv, marně. Zmateně zvedl oči k M.

"Bohužel, nic si nepamatuji. Můžete mi říct, jak se jmenuji?"

"Jmenujete se Harry James Potter." M. naklonil hlavu na stranu, a s ďábelským úšklebkem sledoval, jak Harry vstřebává nové informace. Poté pokračoval.

"Jistě by jste si rád prohlédl svůj dům, nemýlím-li se?" 

"Ano, rád." odpověděl Harry a pomalu vstal z postele a nejistě následoval muže z místnosti.

Právě procházeli chodbou vykládanou mramorem, když mu Mefistofeles položil ruku na rameno, bylo na řadě uskutečnit plán, který se pekelníkovi rozležel v hlavě.

"Váš otec, Vám tento dům odkázal než zemřel. Byl to můj nejlepší přítel, a proto jsem považoval za nutné Vám pomoci. Splašil se Vám kůň, mladý muži, byl jste v bezvědomí 3 dny, Harry. Chápejte, měl jsem o Vás starost..." 

"Omlouvám se." špitl Harry.

"Ó, ne ne ne! Neomlouvejte se, vše dáme do pořádku. Á, Viktore tohle je Váš nový pán Harry Potter, přineste nám čaj."

Harry s M. právě scházeli schody do přijímacího salonku, a sluha postával poblíž. Harry nejistě natáhl ruku před sebe.

"Těší mě." breptnul.

Viktor se usmál, a uklonil se, poté odkráčel pro čaj. Mefistofeles se s povzdechem sedl do křesla u krbu, a pokynul Harrymu aby se posadil naproti jemu. 

Harry si sedl a fascinovaně se rozhlížel po svém domělém domě "po otci" jak mu bylo sděleno. Mefistofeles naproti němu, ho zadumaně sledoval a po chvíli se zamračil. Tohle bude těžké...