6.Kapitola - Mé prokleté já

Ahoj lidi, opět přidávám nový kousek do naší skládačky...dalo mi to celkem zabrat, ale nu což, snad ta snaha k něčemu byla, a není čeho litovat! :-) Reya

Byly to už 3 dny co Harry bydlel ve svém novém domě. 

Za tu dobu se z něj stal úplně jiný člověk. Tím že ztratil paměť, se stal nedobrovolným cílem Mefistofela, který si ho, jak se na pekelného strýce, v uvozovkách, patří, utvářel k obrazu svému.

Dobíral si ho, cynickými a ironickými poznámkami, a záměrně mu tak utvářel novou osobnost. Berme také ohled na Harryho věk, je mu přeci pouhých 14, a dá se s ním velice lehce manipulovat, jak už ale všichni víme.

Harry vystupoval jako rozený aristokrat.

Mluvil chladně a bez zájmu, jeho zelené oči si povýšenecky měřily každého, na koho se podíval. Jeho tvář byla bledá jako mramor a tak si jizva na Harryho čele vyžadovala neobvyklou pozornost.

V té době zasáhl Mafistofeles, a čtvrtého dne se na Harryho při snídani zaměřil.

"Jakpak jste se dnes vyspal, pane Pottere?"

Harry na něj hodil odměřený výraz a usrkl čaje.

"Vskutku výtečně, pane, copak máte dnes v plánu?" optal se Harry a přimhouřil oči. Už si za tak krátkou dobu navyknul, nedávat před Mefistofelem tolik své pocity najevo, že nepovažoval za povinnost, brát zřetel na pekelníkův výraz. Kdyby pozoroval pečlivěji, zjistil by, že M. se pokaždé šklebí tak zákeřně, že by nejeden utekl. Jenomže, v tomhle měl nejspíš prsty jeho přítel Azeroth...

"Jsem mile překvapen, jak rychle jste se dokázal dostat zpátky do života.Možná je na čase provést něco s Vaším vzhledem, co vy na to?"

"Skutečně, dobrý nápad! Po pravdě už mě nudí ty směšné brýle...no řekněte!" rozhodil Harry ruce.

"A ty vlasy! Upřímně, je divné že jsem si svého vzhledu předtím moc nevšímal. Kdy s tím něco uděláme?"

"Je-li to Vaším přáním pane Pottere, postarám se o to hned po snídani!" řekl M. s úsměvem na rtech, spokojený že dosáhl toho čeho chtěl.

---

Po snídani, jak se dohodli se usadili v salonku. Nechali si donést obrovské zrcadlo, a na Mefistofelův pokyn přišel muž se stojanem a paletou.

Na Harryho tázavý pohled nereagoval, a pokynul mu aby se postavil před zrcadlo.

Harry věděl co přijde, ostatně mu přece M. vyprávěl o světě mudlů, a čarodějů. Oni dva měli to štěstí že patřili mezi tu druhou sféru, ale přece si oba dva potrpěli na závislosti sluhů, aby nevzbudili pozornost ve společnosti.

Harry zíral na svůj odraz v zrcadle a sledoval jak se mu prodlužují vlasy.

Když byly dlouhé po ramena, zvedl ruku, takhle mu vyhovovaly.             Teď byl na řadě obličej a oči tedy spíše brýle. M. luskl prsty a Harryho brýle zmizely, jeho oči se vyjasnily, nyní na sebe shlížel ostře a jasně než kdy dřív.

Radostně se otočil na Mefistofela, a chtěl mu poděkovat. M. však jen zvedl ruku aby mlčel a znovu luskl prsty.

Teď se chlapec vytáhl o 4stopy do výšky, takže byl stejně vysoký jako M. a jeho oblečení se proměnilo do obyčejné bílé košile s černou vázankou, a dlouhých manžestrových uplých černých kalhot, a černých lesklých bot.

Harry se shlédl v zrcadle, a úžasem oněměl.

"Jsem tak...tak..."

"Nádherný a krásný, hoden obrazu, můj pane!" zašveholil dosud mlčící malíř, stojící opodál.

"Obraz?" zeptal se překvapeně Harry.

"Ano, můj dárek pro tebe." složil mu drobnou úklonu M., kdž viděl Harryho potěšený výraz.

"Začni!" tleskl Mefistofeles a usadil se v křesle naproti Harrymu, který se právě snažil zaujmout ten správný postoj.

"Něco Vám chybí, mladý muži." podotknul po chvíli M zamyšleně.

"Už vím!" M. se div neplácl do čela, a vylovil z kapsy stříbrnou tabatěrku.

"Cigaretu?" nabídl Harrymu, který si ji rozpačitě vzal a zapálil. Po chvilce urputného kašle si jeho plíce zvykly a Harry povýšeně pozvedl ruku s cigaretou k ústům, a druhou ruku si dal ležérně přes prsa.

"To je ono, mladý pane, nehýbat!" zatleskal malíř a pustil se do kreslení.

---

Když malíř skončil, byl Harry už nevrlý že mu to trvá tak dlouho, a proto nebyl schopen slova když spatřil svůj dokonalý portrét.

"Ó, bezvadné, toto je Váš nejlepší obraz." prohlásil pochvalně M. a potřásl si s malířem rukou. "Všechny Vás budou chtít, že?"

Když se mu však nedostávalo odpovědi, od stále zírajícího Harryho, trochu si do něj rýpl. "Mluvte hochu, nebo se urazím!"

"Opravdu jsem to já? Ten člověk...je tak...tak"

"Lepší?" doplnil ho Mefistofeles úlisně. "Nikdy se nezmění, ale Vy pane Pottere nejspíš ano...v určité chvíli se dostaví matka příroda a zapracuje..."

"Něco je vzácné, i pro svou pojímivost." řekl náhle Viktor, který  vešel do dveří.

"Nesmysl." zabručel M. pod vousy.

Nastala chvilka ticha, kdy Harry stále obdivoval svůj portrét.

"Mohl bych obětovat svou duši, na ďáblův oltář..." pronesl tiše Harry.

"Aby jste se nezměnil? Dobrý obchod!" zajásal zlomyslně Mefistofeles a dolil si víno. "Pan Potter, by přece duši neprodal..." nadhodil pak.

Harry se na něj otočil s podivným leskem v očích a dychtivě řekl: "Prodal."

Netušil, že si tímto právě podepsal svůj ortel...