10.Kapitola - Nečekaná pomoc

 Tady máte pokráčko... předchozí kapitola yla moc krátká tak vám to snad vynahradím touto...ať se vám dobře čte! :-) vaše Reya

Viktor nečinně a s ledovou tváří sledoval scénu před sebou. Ano, byl mudla, a ke sloužení pekelnému pánovi byl donucen. Udělal to, musel, měl ženu a děti... a proto své emoce, jako opovržení a náklonnost k mladému Potterovi zůstávaly skryté za maskou ledového klidu, a nezájmu.

Jeho hnědé oči sledovaly jak se chlapec hroutí k pánovým nohám, a hlavou mu probleskla myšlenka na nejhorší. Když pán zvedl své rudé oči k němu, spatřil v nich to největší zlo, v duchu se otřepal a učinil to co po něm pán chtěl. 

Pomalu přistoupil a s třesem v rukou pomalu zvedl bezvládného chlapce do náruče, ignoroval při tom opovržlivý pohled pána zla, a vydal se zpět ke kočáru. Opatrně uložil Harryho na sedadlo, a otcovsky mu přejel dlaní po tváři, pak s povzdechem zavřel dveře, a popadl otěže. Ještě jednou pootočil hlavu k Mefistofelovi, a pak práskl bičem.

S tím zmizel černý kočár v dáli.

Voldemort pokýval hlavou, a pohledem přejel po přihlížejících. Mefistofeles mu skřížil plány, svým troufalým krokem. To on měl triumfovat, a ne on. Jenže kdo si mohl myslet že Potter bude tak snadným nástrojem? Musí ho získat pro své plány...upřel své oči na M., který zlostně zíral směrem kudy zmizel kočár s tím hrozným klukem...přimhouřil oči, Pottera dostane pro své vlastní účely, za každou cenu, a pak se zbaví Mefistofela...

"Rozloučím se příteli!" vyrušil ho z rozjímání M. a tak pán zla pokýval hlavou, pak se zašklebil na Brumbála a přemístil se, i se smrtijedy.

Mefistofeles se pousmál, a zmizel v plamnenech.

---

Viktor nesl Harryho temnou chodbou, směrem do jeho ložnice, přemýšlel jak mu pomoct, k ničemu kloudnému se však nedostal jelikož se přímo před ním se objevil temný stín, a zastoupil mu cestu.

"Azerothe?" řekl překvapeně Viktor, a o krok ustoupil, jakoby se bál že Harrymu v jeho náručí nějak ublíží.

"Chci si s tebou promluvit, chci mu pomoct." přiznal a vzdychl, když viděl Viktorův překvapený obličej. Pomohl Viktorovi uložit chlapce do postele, a pak se posadil do křesla, pokynul Viktorovi aby se posadil také a vyčaroval dvě sklenky ohnivé whisky.

"Chlapec má silnou vůli, nelze potlačit jeho mylšenky na jeho život. Jak jistě víš, pán mi poručil změnit celou jeho osobnost. Je mu sice teprve 14let, ale má velký magický potenciál, který jen tak někdo nemá. Obávám se ale, že pokud chceme aby žil, jsem jeho nepostradatelnou součástí, dokud nepřijdeme na jiný způsob. Navrhuji..." Azeroth se zarazil a zaposlouchal se.

"Blíží se." řekl jen, a zadíval se Viktorovi do očí.

"Pomůžu ti, ale nebude to snadné.Mám omezené schopnosti, lépe řečeno." uchechtl se Viktor a pokýval souhlasně hlavou.

"Drž se zpátky." poznamenal Azeroth a s lupnutím zmizel.

Viktor vydechl, byl rád že není sám. Bál se pouze jednoho, co bude, až se pán objeví doma...