Reya | 11.Kapitola - Rigor mortis

´Skvěle! Zpropadený kluk!!!´ pomyslel si Mefistofeles ironicky, když dlouhými kroky míjel schodiště aby si z nedalekého baru podal láhev ohnivé whisky.

Neobtěžoval se si vzít sklenici a mocně se napil. Se slastným úsměvem přikývl, a užíval si omamné teplo které mu alkohol poslal do těla.

Když se chtěl napít po třetí. uvědomil si, že měl něco v plánu. Rázně položil poloprázdnou lahev na bar, a hnal se do patra kam nechal uložit chlapce.

"AZEROTHE!" zařval hlubokým hlasem, když se objevil u postele, kde ležel Harry.

"Ano, můj pane?"

"Vrať se do jeho těla, hned!" poručil M. a s úšklebkem sledoval chlapce jak procitá.

"Ty..." začal Harry, ale M. ho přerušil tím že ho hbitě vytáhl z postele a táhl s sebou dolů do přízemí.

"Kam jdeme?" optal se Harry nejistě, a rozhlížel se po přízemí. Zrovna míjeli bar, ze kterého si M. vzal do ruky láhev a opět se napil.

Chvíli jen tak postávali, a Harry se začal cítit nesvůj. Mefistofelova ruka mu silně svírala rameno, a jak se o něj M. opíral klátili se ze strany na stranu. Když se pokusil jeho ruku setřást, M. temně zavrčel pomalu položil lahev na barový stůl, a chlapce uhodil.

Síla úderu poslala Harryho k zemi, kde se rozplácl jak moucha na čelním skle auta.

"Ah!" vydal Harry překvapený skromný zvuk, a ohromeně vzhlédl na muže tyčícího se nad ním.

"To aby sis pamatoval že máme dohodu! A před cizími lidmi se o tom nehodlám dohadovat..." pronesl pomalu M.

"Ale tys mě..."

PLESK! Harryho tvář zdobil červený otisk Mefistelovy ruky.

"Mě odmlouvat nebudeš! Chci od tebe slyšet pouze ANO nebo NE! JE TI TO SAKRA JASNÉ?!" zařval mu M. do tváře, až Harryho omámil oděr alkoholu.

"Ano." pípl Harry, a sklopil hlavu, aby M. neviděl jeho výraz, nenávistný. Harry v tu chvíli doslova pěnil, ruce se mu sevřely v pěst.

"Vstávej!" probral ho opět Mefistofelův hlas.

Pomalu se zvedl ze země a jeho pohled se střetl s mužovým. Byl ovšem stále nenávistný, a než si to Harry uvědomil, muž ho chytl za krkem a táhl ke schodišti do sklepení.

"Nikdy se na mě takhle už nepodíváš! Je ti to jasný?!" hudroval celou dobu než došli k ocelovým okovaným dveřím ve sklepě, trhnutím ruky je otevřel a vtáhl chlapce sebou.

"Teď zakusíš Rigor mortis, chlapečku! Aby-si-věděl-že-poneseš-následky-za-každý-tvůj-VZDOR!"usekával M. zatímco opět několikrát zpolíčkoval Harryho tváře.

Pak mávl ledabyle rukou a chlapcovo tělo obtočily rudé řetězy visící ze stropu. Harry zanaříkal, byly ledové jak sama smrt. Ani nevěděl jak, najednou visel metr nad zemí, a řetězy se mu zařezávaly snad až do morku kostí.

"Za týden se vrátím!" pronesl M. slavnostně a práskl za sebou dveřmi.

Harry nevěřícně zíral do husté tmy všude okolo. Bezmocně lomcoval řetězy, pak vysíleně přestal a zavřel oči.

Jeho tělo se třáslo zimou a svaly měl ztuhlé až až.

Do tiché tmy se ozvalo jen tiché: "Do háje..."