Reya | 2.Kapitola-Změny

Jsem konečně tady, uf uf uf! Doufám že se bude líbit!

Reya (dont kill me!) :)

---

Uběhl týden, velice dlouhý týden, mé myšlenky se však neustále vracely zpět k tomu záhadnému setkání.

Právě jsem seděl u svého malého stolku, v pokoji, v poněkud malé rozvrzané židli, s nohama ležérně opřenýma o hranu stolku a prsty si poťukávám jakýsi rytmus.

Smrt, pousmál jsem se, asi mi už přeskočilo. Zrovna mě navštíví smrt, chlapce který přežil.

Výplod mé fantazie to ale nejspíš nebyl. I když mé myšlenky mě poněkud zrazovaly, v tom co je a není pravda. Tedy, teď jsem už doopravdy případ pro psychologa, potichu jsem se zasmál, při představě jak mudlovskému psychologovi vyprávím jak jsem přežil smrt a ještě jsme si po letech pokecali.

Nehledě na to, stále jsem nemohl přijít na její poslední slova. Převádět duše? Mladé a staré?

"Sakra!" zabručel jsem otráveně a pomalu se zvedl. "Co si tím sakra myslela?!" ptal jsem se sám sebe, jestli mi už skutečně nehrabe.

Otočil jsem se zpátky ke stolku, opřel se o něj dlaněmi, a zadíval se ven. Svítily hvězdy, malinkaté body v temnotě noci.

Přejel mi mráz o zádech, a budík na stole najednou přestal tikat. Nechápavě jsem naklonil hlavu na stranu.

"Volal jsi mě? Harry Pottere?"

Otočil jsem se, několikrát jsem musel mrknout abych se přesvědčil že nemám halucinace. Seděla na mé posteli opět celá v černém, a z pod kápě jsem cítil její pohled. Ačkoli jsem se ani nenamáhal rosvítit lampičku, přes tmu v pokoji, jsem cítil že se usmívá.

"Já..." najednou jsem měl v hlavě vymeteno.

Zřejmně vycítila mou nerozhodnost, zvedla se a postoupila ke mě.

"Zřejmně jsi dost dobře nepochopil, co po tobě chci maličký." zašeptala.

Z toho mrazivého šepotu mi opět přejel mráz po zádech.

Pootočila se a mírně kývla hlavou. Stará skříň přímo naproti mě zavrzala a pootevřela se. Odhalila tak zrcadlo na vnější straně, a já zůstal hledět na svůj odraz. 

"Hleď a řekni mi co vidíš." řekla a ustoupila stranou.

Přistoupil jsem blíž, v mdlém světle pouliční lampz která svítila skrz okno a šero pokoje jsem viděl pouze svůj obrys. Nechápavě jsem pokrčil rameny.

"Jsi jen výplod mojí fantazie, tohle není skutečné." řekl jsem potichu stále hypnotizující svůj tzv.odraz.

"Ach vy smrtelníci..." ozvalo se těsně za mnou. Nadskočil jsem když se mi okolo pasu omotaly její paže a přitiskla se těsně na mě. Objímá mě smrt?

Uchechtl jsem se, to snad né!

"No tak maličký, podívej se teď..." zavrněla mi do ucha.

Stočil jsem pohled zpět do zrcadla.

Můj obličej byl zářivě bílý jako zbytek mého těla, oči měly nádech jedovatě zelené smrtící kletby, a vlasy byly najednou uhlově černé. Byl jsem neodolatelný, pousmál jsem se. Zvedl jsem ruku a odhrnul pramen vlasů z čela, až teď jsem si uvědomil že nemám brýle.

Brilantní! Smrtící dokonalost!

"A teď je čas zaučit tě, maličký!"

Cítil jsem jak okolo nás zavířil vzduch, chtěl jsem něco říct, ale temnota která nás oba dva zahalila mě umlčela. V uších mi pískalo, ale i přesto všechno jsem cítil že mě uklidňují ruce a její tělo přitisklé k mému tělu.

S hlasitým Vžumm! jsme se objevili v jakési uličce plné odpadků.

"Vítej v Americe..." zavrněla mi do ucha a odstoupila.

Rozhlédl jsem se, kousek ode mne ležel na zemi muž v kaluži krve a mžoural na mě bolestí zalitýma očima.

Automaticky jsem přidřepl k němu a stiskl jeho ruku ve svých dlaních.

"Šššš vše je v pořádku..." zabroukal jsem k němu.

"Mohl by jsi pro mě udělat jednu věc?" zachrčel mdlým hlasem.

"Pomsti se! Za mne..."

Jeho dech se zpomaloval cítil jsem jak stisk jeho ruky povoluje, naklonil jsem se k němu a přiložil své čelo na jeho, koukal jsem se do jeho očí které opouštěl život.

"Memento mori"zašeptal jsem, a muž vydechl naposled.

Z očí mi vytekla slza. Postavil jsem se, a shlédl na něj.

"Levis sit tibi tera" řekl jsem, a otočil se na svou společnici.

Natáhla ke mě ruku, a já jí přijal, nechal jsem se opět obejmout. Tentokrát jsem však obejmutí opětoval.

"Příště už na to budeš sám maličký, ale slibuji že se zlepšíš..."

Pohltila nás temnota.

Bezvládné tělo muže objevila druhý den ráno policie. V pitevní zprávě bylo zapsáno: "Nalezen v nepřirozené pozici. Příčina umrtí srdeční zástava, ačkoli měl v těle 3bodné rány...."

Memento mori - Pamatuj na smrt

Levis sit tibi tera - Nechť je ti země lehká