6.Kapitola-Poněkud mrtvé prázdniny

"Achjo!" zanaříkal jsem nudou.

Seděl jsem zrovna ve svém pokoji u Sáry v domě.

Rozhodl jsem se jí oslovovat Sára, a ona souhlasila, přece jen oslovovat mou ochránkyní smrt, bylo krajně nevhodné. Prázdniny utíkaly jako voda, a já měl pocit jako kdybych Sářin dům navštívil poprvé teprve včera. Ano, měsíc a půl byl v tahu ani nevím jak. A i přesto jsem se nenudil tak moc jak dnes.

Sářin dům mě nepřestával udivovat, nacházel jsem prapodivné věci, místnosti a dokonce i zvláštní tvory v kovových klecích. Vše mě děsivě lákalo a děsilo zároveň.

Ale v hloubi duše jsem věděl že já se nemám čeho bát.

Sára často nebývala doma, měla hodně práce všude po světě, lidé umírali více a více, a tak mne pokaždé doslova zavalila knihami a vším co bych měl umět. Latinu jsem sekal doslova jak praví mudlovské přísloví, čaroval jsem bez hůlky ještě lépe než slavný Brumbál, a lektvary mi šly od ruky ještě lépe než Snapovi.

Sklepení domu pro mne zůstávalo tabu, a měl jsem zakázáno tam bez doprovodu Sáry vstupovat, a ačkoli se tak prozatím nestalo, věděl jsem jedno: zakázané ovoce voní nejlépe...

Zamyšleně jsem se postavil a nalil si sklenici pomerančového vychlazeného džusu, několika doušky ji vyprázdnil a vyklonil jsem se z otevřeného okna. Pozoroval jsem vysoké trnité ploty které rámovaly Sářinu zahradu a nebylo možné přes ně vidět dovnitř, zapřel jsem se rukama o rám okna a se zafuněním si protáhl záda. Nepamatuju se zda bylo takové vedro i vloni, nebo někdy předtím, ale na sluníčku začalo být dost nesnesitelně.

Pootočil jsem hlavu na stranu, a zadíval se na hromadu knih na mém stole. Pár pergamenů které ležely hned vedle byly hustě popsané, ůkoly na dnešek jsou tedy hotové, co teď?

Vyšel jsem na schodiště a pomalu scházel dolů, nakoukl jsem do přijímacího salonu, Sára ještě nepřišla.

Frustrovaně jsem vrazil ruce do kapes a pochodoval chvíli tam a zpět, podrážky mých bot se odrážely od mramorové podlahy jak od zrcadla, alespoň že tady není stejný pařák jako venku.

V tom myšlenkovém pochodu v mé hlavě se stalo, že jsem se, ani nevím jak, ocitl přímo před dveřmi do sklepení.

Mám nebo nemám? Zakroutil jsem hlavou a otočil se k odchodu.

Zíral jsem na konec chodby, a dumal nad tím co je tam dole tak záhadného že tam nesmím. Otočil jsem se zpátky na ty dveře a s přimhouřenýma očima je sledoval, jako svou kořist. Nakonec jsem udělal pár rychlých kroků které mě od nich dělily a strčil do nich.

Se zavrzáním se pomalu otevíraly a já hleděl na schody z lesklého mramoru které se ztrácely v tmě tmoucí pode mnou. Přivřel jsem oči.

"Age, si quid agis." pronesl jsem, přesvědčený o tom že mám pravdu jsem vykročil vpřed.

---

"Mé dítě!" naříkala mladá žena s krvácejícím obličejem, opírající se o doutnající nabourané auto.

Pozorovala jsem jí jak bezmocně pobíhá okolo a snaží se zastavit projíždějící auto okolo. Přistoupila jsem k rozbitém okýnku a uviděla tak ročního chlapečka v přimáčklé autosedačce. Na chvíli mi před očima projel obraz malého Harryho jak se natahuje po své matce, přivřela jsem oči, jeho mi nikdo nevezme.

"Pomozte mi prosím! Mám tam dítě!" slyšela jsem z dálky tu ženu, povedlo se jí zastavit protijedoucí auto, z kterého vystoupil starší muž s mobilem v ruce.

"Tak pojď maličký." natáhla jsem k chlapečkovi ruku, zamrkal na mě a dal se do breku. Nejspíš měl dost vážné zranění, rozhodla jsem se to urychlit. Položila jsem ruku na jeho hlavičku a sundala si kápi a potichu broukala abych ho uklidnila. Když pláč ustal políbíla jsem o na čelíčko a vzdálila se od auta.

"Paní, zavolal jsem policii a sanitku!" zaslechla jsem toho muže a otočila se jeho směrem, zakroutila jsem hlavou, jak jsou ti lidé bezohlední.

---

Otevřela jsem dvěře do salonu a s povzdechem se posadila na pohovku. Něo mi přišlo zvláštního kdzž jsem vstoupila do domu, ale co to bylo mi došlo až teď. Bylo tu příšerné ticho.

Dnes jsem doprovodila na onen svět několik desítek duší, a teď jsem měla pocit že mi něco uniká.

Ten zvláštní pocit ve mně vzrostl když jsem zahla do chodby kde byly dveře do sklepení.

Otevřené!

AGE, SI QUID AGIS - Dělej,děláš-li něco.