1. Kapitola - Teta Petunie 2/2

Bylo jen chvíli před půlnocí a Harry už začínal být promrzlý. Zrovna se chystal domů; kdyby teta se strýcem zjistili, že je pryč, měl by zle. Nejvíc se ale obával, že by mu mohli vzít koště, kdyby zjistili, že se byl proletět... Chtěl naposledy zakroužit, když nad ním přeletěl obrovský černý stín. Harry stihl strhnout koště níž, jinak by ho stín srazil. Náhle se mu do břicha dostal zase ten nepříjemný tísnivý pocit, který ho pronásledoval poprvé už od doby, kdy viděl znovu vstání Voldemorta a smrt Cedrika. Úzkost ho nikdy neopouštěla a po smrti Siriuse se dokonce ještě zesílila. Bral si ji všude s sebou a teď když ji nechal dole na zemi, ten stín ji do něj opět vnesl. Nastala obrovská honička. Chlad, který záhadného tvora doprovázel, mu byl neustále v patách a Harry se snažil co nejlépe uhýbat jeho obrovským tlapám s drápy, které se ho snažily srazit. Pak se po Harrym ohnal znova a Harry ucítil ostrou bolest v levé paži. Když otočil hlavou, zjistil, že mu ve zkrvaveném rameni trčí ostrý dráp. Ucuknul se a dráp mu z ramene zase vyjel. Harry zavyl bolestí a zapotácel se na koštěti. Když se ohlédl, obraz, který viděl, mu vyrazil dech. Za ním se vznášelo obrovská stvoření. Bylo černé s drsnou srstí, obrovskými křídly rozráželo vzduch a jeho ocas byl posetý velkými ostny podobné dračím. Na dlouhém tlustém krku měl posazenou obrovskou vlčí hlavu s velikým, jakoby nosorožčím rohem mezi očima. Obrovitý tvor, který se stočil přesně naproti Harryho - si ho prohlížel svýma pronikavýma ohnivýma očima. Harry si zatím bestii jen bezmyšlenkovitě prohlížel. V hlavě měl prázdno. Zatímco čekal, co se bude dít, uvědomil si, že se třese po celém těle. Náhle uslyšel jeho burácivý řev. Krev mu tuhla v žilách, když se tvorovi ohnivě a nenávistně zablýsklo v očích a vyrazil proti němu. Ten ale útok čekal, bleskurychle stočil koště a začal spirálovitě kroužit dolů. Ten křik... byl tak hlasitý, že to někdo musel slyšet. Určitě to museli slyšet. Ale kdo by přišel... jsou tu jen mudlové. Ne, hlavně ať nechodí, pomyslel si. Moc dobře si ještě pamatoval, jaké měli s Ronem problémy, když je viděli někteří mudlové letět nad Londýnem ukradeným létajícím autem pana Weasleyho. A paní Figgová,... ne, ta mi taky nepomůže... neumí kouzlit... nemohla mi pomoct ani loni, když nás s Dudlem napadli mozkomorové. Harry najednou pocítil, jak se v něm zvedá nějaká síla. Jsem tu sám a nikdo by mi nepomohl, pomyslel si. Moc dobře věděl, že zvládl horší situace. Jen měl někde v povědomí nepříjemný pocit -podobný, jako v tom snu. Vždyť mu pokaždé někdo pomáhal. Opět uslyšel ten hrozivý křik a otočil se. Okamžitě si vyndal hůlku, kterou měl za pasem, a namířil jí proti obrovské vlčí hlavě, která cenila obrovské bělavé zuby. "Expelliarmus!" Vykřikl tak pevným hlasem až překvapil sám sebe. Zasáhl jeho křídlo a tím dostal náskok, aby si mohl promyslet další krok. Příšera se v letu zakymácela a na okamžik uhnula z dráhy, ale za chvíli už mu byla zase v patách. Harry zamířil mezi stromy dole u lesa. Tvor už mu dýchal na záda a když se Harry blížil k prvnímu stromu, zakymácel se pod proudem vzduchu, který rozvířila teď vzteky supící bestie a vřítil se neovladatelně do lesa. Harry narazil do staré osamocené chaty a proletěl skrz její tlející prkna dovnitř. Když se postavil opět na nohy, zjistil, že jeho koště je rozlámané na třísky. Mezitím se však obluda snesla na zem a strkala svoji vlčí hlavu mezi stromy. Harry vyběhl z domku a všimnul si ležícího kmene stromu těsně od zuřivého tvora. "Wingardium leviosa!" zařval a kmen se vznesl do výše - Harry zamával hůlkou nad soptící hlavou a spustil na ni strom. Slyšel dunivé bolestné zakvičení. Tvor vyletěl ven z lesa a začal zuřivě sípat. Harry se rozběhl za ním. "Orbilium plannia!" Zvolal a z jeho hůlky vyšlehl oheň a stvůra se začala zmítat bolestí. Harry si zacpal uši před jeho nepříjemně pisklavým křikem, který mu drásal uši. Pozoroval zmítající se bestii, která hořela a vzpírala se v mrákotách. I přestože kolem dokola byla naprostá tma, ostré světlo zaplavilo celé prostranství u Kvikálkovského lesa a vypadalo to, že se zde jistojistě již za malý okamžik nahromadí spousta mudlů. Bylo třeba, aby se okamžitě vytratil.