1.Kapitola - Jaké je být poskokem mudlů?

Přicházím s první kapitolkou ke společné povídce s Višnu - teď je na řadě ona :-) Vaše Reya

Sweet little words made for silence
Not talk
Young heart for love
Not heartache
Dark hair for catching the wind
Not to veil the sight of a cold world ...

Napůl rozbité rádio hrálo na plné pecky. Z reproduktorů slepených lepenkou se valila působivá pomalá hudba, doprovázená houslemi.
Bylo pekelné vedro, a všichni obyvatelé Kvikálkova Surrey, se chladili buď v bazénech a nebo v chládku svého domu.

Jen u domu rodiny Dursleyových tomu bylo jinak.
Černovlasý, vysoký mladík s brýlemi, sekal trávník. Ano správně, Harry Potter opět dostal práci od své drahé tety Petunie, která mu vždy zabrala celý den.
Dnes tomu také nebylo jinak, ovšem s tím rozdílem že se naše povedená rodinka Dursleyových rozhodla navštívit koupaliště.
Mezitím měl Harry posekat trávník, a vyplít záhony, jenomže aby toho nebylo málo, zamkla jeho teta dům, a nenechala mu tam ani jídlo.
Toho si ovšem Harry zatím nebyl vědom...

Kiss while your lips are still red
While he`s still silent
Rest while bosom is still untouched, unveiled
Hold another hand while the hand`s still without a tool
Drown into eyes while they`re still blind
Love while the night still hides the withering dawn ...

Harry jezdil se sekačkou tam a zpátky, a nevnímal čas, jak byl zahloubán do svých myšlenek, ani si nevšiml dvou postav na druhé straně ulice, jak ho pozorují.

"To bude tohle dělat celý den?" zeptala se žena s růžovými vlasy - Tonksová, svého společníka.
"Vypadá to tak Nymfadoro" zabručel její společník, Alastor Moody.

"Připadá mi, že se Harry trápí, a neříkej mi Nymfadoro!" podotkla Tonksová a opřela se o plot protějšího domu.
Pošuk Moody jen pokýval hlavou a jeho čarodějné oko párkrát zakmitalo. "Čisto" řekl, poté vystoupil ze stínu, a rázoval si to na opačný konec ulice.
Na poradě Fénixova řádu, jim Brumbál jasně stanovil podmínky Potterova hlídání. A stanovil jim tyto priority: nebavit se s nikým ani s Harrym, nebýt viděn znamená štěstí, zasáhnout v případě nebezpečí, měnit polohy, výměny směn s ostatními členy řádu po každých 6hodinách a samozřejmně podávat hlášení o Harryho stavu.

First day of love never comes back,
A passionate hour`s never a wasted one
The violin, the poet`s hand,
Every thawing heart plays your theme with care ...

"Ty Pošuku, odkud vychází ta hudba, nevíš?" dohonila ho nemotorně Tonksová, a spolu zmizeli v postranní uličce aby také hlídkovali po okolí.

Brmmmm... Brmmmm... To se Harrymu zasekla sekačka, nebo mu v nejhorším případě došlo palivo v ní.
"Zatracenej krám!" ulevil si, a nakopl ´mudlovský přístroj´.
"Proč sakra já. No nic ..." povzdychl si Harry, a sundal si propocené tričko, a unaveně si to rázoval k zadním dveřím do domu. V duchu se těšil na ledovou sprchu, když v tom ...
"CO TO DO HÁJE MÁ BÝT?!" zařval frustrovaně, a zalomcoval zamčenými dveřmi.
Vzápětí do dveří ještě kopl, pak si sedl na trávník, pokrčil nohy a objal je rukama.

Takhle to bylo se vším, co se vrátil k Dursleyovým na prázdniny, a Harry si byl jistý, že mu to dělají naschvál. Výletem na půl dne nevyjímaje, byly také případy kdy ho celý den nevolali k jídlu, a několikrát dokonce dostal zákaz na celý den opustit svůj pokoj - jinak prý ho přestěhujou zpátky do přístěnku pod schodama.
Nevěděl co dělá špatně, jestli teda něco vůbec dělal. V posledních dnech se spíše snažil před strýcem Vernonem splynout se zdí, moc dobře si totiž pamatoval co se dělo hned první den prázdnin.

Na nádraží ho jako vždy jeho nabručený ´mroží´ strýc nabral do auta, celou cestu až k domu po Harrym házel vražedné pohledy, skrz zpětné zrcátko. To se Harrymu nezdálo být nijak zvláštní, protože jeho strýc ho obviňoval skoro ze všeho, a když né Harryho tak ´ten jejich podivínský spolek´.
Když strýc na třetí pokus zaparkoval do prostorné garáže, stáhl její vrata a vytáhl za límec Harryho z auta.
"Dej sem tu věc kluku, v mém domě bude vždy na jednom místě. Petunie ani já si nepřejeme abys jí měl u sebe, takže mi jí ihned dej!" vyštěkl mu do obličeje.
"Nemůžu ti jí dát. Je moje, pochop strýčku, stejně nemůžu čarovat mimo školu a ..."
"Nevyjádřil jsem se snad jasně?!" opět ho poprskal ´jedovatými slinami´.
"Já ti dám! Když nemůžeš čarovat mimo tu tvojí podivínskou školu, pročpak loni Marge vyletěla oknem?!" byl naprosto nepříčetný Vernon, naběhla mu žilka na spánku, a začal rudnout vzteky.

V té chvíli si musel Harry stanovit priority, a tak zapojil k činnosti svou zmijozelskou část duše, a v hlavě se mu honily myšlenky typu:
´Když mu dám svojí hůlku, co když jí zlomí, nebo poškodí a pak se jí zbaví, co po tom? Když mu jí nedám, přerazí mě ... hmmm volím asi tu druhou možnost, tak se strýčku ukaž ...´ ušklíbl se.
Když strýc Vernon viděl jak se na něj Harry šklebí, prostě mu ruply nervy.



Překlad songu:

Sladká slůvka stvořena k mlčení,
ne k mluvení.
Mladé srdce pro lásku
ne pro bolest.
Tmavé vlasy, aby vlály ve větru
ne, aby zahalily pohled chladného světa ...

Líbej, dokud máš rty rudé.
Dokud ještě mlčí.
Spočiň na dosud nedotčených, zahalených ňadrech.
Chyť někoho za ruku, dokud v ní nemá zbraň!
Utápěj se v očích, dokud nejsou zaslepené.
Miluj, dokud noc zakrývá ničivé svítání ...

První den lásky se nikdy nevrátí zpět.
Hodina vášně není promarněná hodina
Housle, ta básníkova ruka
Každé tající srdce hraje pozorně svou úlohu ...
(Nightwish - While your lips are still red)