1.Kapitola
Harry cítil, jak se jeho nohy dotkly země, jeho zraněná noha povolila a on přepadl dopředu, jeho ruka tak konečně pustila poháru Tří kouzelníků.
Zvedl hlavu.
"Kde to jsme?"
Cedric vedle něj zavrtěl hlavou. Vstal, vytáhl Harryho na nohy, a rozhlédl se.
´Ale ne ... ne, ne znovu ne ... ´ proběhlo tu chvíli Harrymu hlavou.
Stáli na temném a zarostlém hřbitově, černý stín malého kostela byl viditelný za velkým tisem po jejich pravici.
A na levo se tyčil ohromný kopec. Harry mohl rozeznat obrysy starého domu který stál úplně na vrcholu. Nezúčastněný toho všeho.
Cedric se podíval na Pohár tří kouzelníků a pak na Harryho.
"Je to přenášedlo!"
Najednou se scéna změnila.
Byl v malém obývacím pokoji, s dobře vypadajícími křesly, praskajícím ohněm a dřevěnou podlahou.
Viděl rodinu, matka, otec, a dvě děti.
Náhle se rozlétly dveře, a vstoupily tři postavy v kápích.
Žena křičela. Muž utíkal nahoru po schodech, ale věděl, že už bylo příliš pozdě. Vysoká postava mu zatarasila cestu, zlý smích zazněl místností.
"Avada Kedarva!" vykřikla vysokým hlasem, který Harry okamžitě rozpoznal.
Muž padl k zemi, mrtvý. Smrtijedi na druhé straně místnosti zabíjeli děti. Voldemort se znovu zasmál, a zavraždil jejich matku.
Harryho jizva se rozhořela. Cítil, jakoby jeho hlava měla prasknout. Vykřikl, a pak se probudil.
Harry lapal po dechu, a přitiskl si hřbet ruky na jizvu. Pot z něj jen lil.
Slyšel, jak strýc Vernon řve ve vedlejší místnosti zuřivostí, a pak vtrhl do jeho pokoje s lepicí páskou v ruce.
"To je ono!" zařval. Jednou rukou zatlačil Harryho na postel a druhou za pomoci svých zubů, odtrhl kus lepicí pásky.
"Nebudu poslouchat tvůj řev když spím!" zakřičel strýc Vernon a naštvaně zalepil Harrymu ústa.
Za poslední dva týdny od chvíle, kdy Harry přijel domů na prázdniny ze školy, to probíhalo stejně.
Vernon věděl, že se něco hrozného muselo stát, aby Harry reagoval takhle, ale byl příliš naštvaný, že neustále rušil jeho i Petunii noc co noc.
Strýc Vernon odešel, a Harry se podíval na hodiny. 02:33.
Jemně si stáhl pásku z úst a posadil se. Nehodlal už spát. Každý večer od chvíle, kdy se vrátil z Bradavic, se budil s křikem, a neodvažoval se znovu usnout.
Jeho jizva byla stále v jednom ohni. A ačkoli to bylo velmi bolestivé, byl na to Harry zvyklý.
Kterou rodinu to vlastně Voldemort právě zabil?
Harry si přál, aby jeho sny nebyly skutečné, ale věděl, hluboko ve svém srdci, že jsou pravdivé.
´Proč je zabil? Co mu udělali?´ vrtalo mu hlavou.
Alespoň tentokrát nikoho nemučil. Chtěl je jen zabít.
Harry si přál aby mu napsal Sirius, no jasně, on mohl napsat jemu, nebo tak něco.
Ale na začátku léta mu Sirius poslal dopis, ve kterém mu psal, že byl zaneprázdněn nějakým úkolem od Brumbála, a nemůže mu psát.
Harry také nemohl použít Hedviku, byla příliš nápadná.
Hermiona neměla sovu. Jistě, někdy napíše i Ron, ale ten opravdu nechápal, co se s Harrym děje, nevěděl, co dělat, aby mu pomohl.
Harry seděl a díval se po pokoji.
Přece muselo existovat "něco", co mohl udělat, aby na to nemyslel. Ale zdálo se, že ho nic nenapadá.
Co by teď dal za lektvar bezesného spánku.
Přemýšlel ... že by bylo hezké, kdyby zemřel, a nemusel by se muset vypořádat s Voldemortem nebo se sny.
Hedvika zaťukala na okno, s mrtvou myší v zobáku. Harry ji nechal vletět dovnitř, a sledoval jak si jeho sova ukryla svůj úlovek v kleci, a poté opět vyletěla ven.
Harry si povzdechl. Ano, bylo by hezké skončit vše.
Lehl si na zem, díval se do stropu. Jak hezké, by to bylo.
Nemohl si pomoct a jal se konečně trochu si odpočinout..
A tak Harry listoval učebnicema, rozhodl se spát (ačkoli byl velmi unavený, a že velice málo spal za poslední dva týdny) do 7:30, kdy se Hedvika vrátila z dalšího lovu chutných myší.
Harry otevřel okno pro jeho sovu.
"Ahoj, Hedviko," řekl Harry tiše. Hedvika natáhla nohu a Harry překvapeně odvázal dopis.
Milý Harry,
Hedvika se zastavila a já myslela, že bych ti mohla napsat dopis.
Jak se máš? Já dobře, je to škoda, že nám nedali víc úkolů, opravdu, už jsem dokončila všechny!
No, dobře. Měla bych jít do Příčné a nakoupit učebnice na příští rok, ale zatím neposlali seznam.
No, já jen že jsem znovu četla všechny své staré. Mohla bych pokračovat v mudlovských knihách. Nebudou sice zdaleka tak zajímavé, ale co mám dělat?
Mimochodem, nenech se vytočit těmi mudly, Harry, bude to v pořádku.
Chystám se k Ronovi letos v létě, hned jak Brumbál řekne, že je bezpečné pro tebe dojít.
Uvidíme se potom.
s láskou,
Hermiona
´Samozřejmě Hermiono, chtěj více domácí úkolů´ pomyslel si Harry sarkasticky.
No každopádně, dopis udělal jednu věc, a to - že odreagoval Harryho mysl od jeho bídného života asi na minutu.
Slyšel Dursleyovi pohybovat ve svých pokojích a jak jdou dolů.
Harry si povzdechl a šel dolů na snídani, která byla tak ubohá jako jeho vlastní existence (to si myslel).