Reya | 2.Kapitola

Harry se posadil.
Samozřejmě, nebylo nic neobvyklého že se Dursleyovi obvykle chovali, jako kdyby tam s nimi Harry vůbec nežil, jen na domácí práce jim byl dobrý.
To ale Harrymu nevadilo.
Teta Petunie dala Harrymu nejmenší čtvrtinku grapefruitu, jako obvykle.
Jediný strýc Vernon nejedl to co oni a tu jejich tzv. "králičí stravu", si letos v létě, Harry ho viděl, obvykle nahrazoval v pekárně přes ulici od Grunnings, když šel do práce.
Harry se opět obrátil na své přátele o pomoc a zanedlouho měl pěkně bohatou skrýš jídla, schovanou pod volným prknem (v podlaze) ve svém pokoji. Harry zjistil, že letos v létě nemá velkou chuť cokoliv pozřít, a tak mu jídla neubývalo.
Když se Vernon a Petunie nedívali, Harry šoupnul jeho čtvrtinku grapefruitu na talíř Dudleymu (jeho bratranci se potěšením rodvítila očka) a vydal se zpátky nahoru.
Harry se znovu posadil a rozhlédl se po svém pokoji.
Všude měl strašnou spoustu starých rozbitých věcí po Dudleym, hodně zaprášených knih, dále jeho školní věci a spící Hedviku. Nic z toho Harryho nezaujalo, a tak se jeho mysl vrátila ke svému snu.

Ta rodina ... proč Voldemort vyvraždil tu rodinu? Byl snad jeden z rodičů bystrozor?
Voldemort zabíjel každý večer od svého návratu. Harry se domníval, že doháněl ztracený čas. Harry si říkal, že určitě zabíjel spíše pro zábavu, nedávalo mu to smysl - pokud by to bylo pro zábavu, nejdříve by všechny mučil.
A každý večer, to Harry viděl ve svých snech, cítil to ve své jizvě.

Harry zívl. ´Ne, nebudu spát! Nemůžu vidět ten sen znovu!´
Harry přemýšlel, co by se stalo, kdyby poslal sovu k Madame Pomfreyové s dopisem, kde ji žádá o určité zásoby bezesného spánku. Nemohl to udělat, pak by každý věděl že něco není v pořádku, a měli by o něj starosti ... opět.

Otevřel dveře šatníku a podíval se na svůj odraz v zrcadle.
Vypadal unaveně, nebylo se ale čemu divit, většinou nespal vůbec. Následkem toho, měl velké tmavé kruhy pod očima. A jeho strhaný vzhled doplňoval smutný, až utrápený výraz v obličeji, není se čemu divit - měl z toho všeho depku už několik dní. A k tomu všemu byl unavený, samozřejmě ´hodně´ unavený.

"Pottre! Pojď dolů!" teta Petunie zaječela. Harry zasténal, sešel po schodech dolů.
"A teď," řekla stroze a zlobně na něj zahlížela, ostatně bezdůvodně, jako vždycky. "Posekáš trávník - přední a zadní -. Vypleješ záhony, vymaluješ garáž a umyješ auto a nedostaneš najíst, dokud neskončíš, slyšíš?"
Harry neřekl nic, ale vyrazil ke dveřím.
Za chvíli už proháněl sekačku po trávníku.

´Všechny tyhle domácí práce! Dudley nemusel dělat nic celý prázdniny. No, ale to se dalo čekat, samozřejmě.
Ne, nezasloužím si to, nic z toho, nebo vlastně všechno, jsem jen zátěž. Nechci být s nima spjatý, vůbec.
Jasně, jsou jen nešťastná výmluva pro rodinu. Mizerná výmluva, mizerný vztahy - stejně jako můj život je mizerný ...
Mizerný ... přál bych si, aby rodiče nikdy nezemřeli. Byl bych stejně nešťastný, kdybych je měl? Ne, myslím, že ne.´

Takhle pžemýšlel hodnou chvíli. Dlouhou dobu.
Mezitím, dosekal trávník a vyplel záhony. A teď se chystal jít vymalovat garáž.
Slunce bylo vysoko. Harry měl hlad. Předpokládal, že bylo asi poledne.
Při představě že nejedl žádnou snídani si povzdechl.
´Kdyby teď mohli vidět ostatní, co právě teď dělá jejich slavný Harry Potter.´ pomyslel si hořce, a ušklíbl se. Myslel na to často.
Natíral barvu na stěny, snažil se natolik, že by neměl být potrestán, nebo aby ho to nechali dělat znovu. Otočil tvář ke kbelíku s barvou, kašlal na výpary. Špatný nápad, dýchání mu najednou dělalo potíž. Cítil závrať, věděl, že by mohl usnout přímo na příjezdové cestě.
Bylo to těžké, vymalovat garáž. Snažil se chytat do plic čerstvý vzduch (obvykle to není tak těžké, ale v kombinaci s tím, jak byl unavený, to těžké bylo ...).
Byla to obtížná práce, ale podařilo se, a pak se konečně vrhl na mytí auta.
Harry chvíli hleděl na stříkací hadici ve svých rukou, dostal nápad. Sklonil se a strčil hlavu pod proud ledové vody. Otřásl se. To ho jakžtakž probudilo, i když mělo to své zápory. Skončil s mytím auta a zamířil zpět do domu.
"NE!VEN!" teta Petunie na něj doslova vyjekla, když ho viděla.
"Jsi úplně mokrý Pottre! Ven! A nevracej se, dokud nebudeš úplně suchý!" a s tím mu zabouchla dveře před nosem.
Zamračený Harry vyšel ven. ´To je tak nefér.´
Vrazil ruce do kapes, přecházel před domem více než půl hodiny, už mu doslova rotoval žaludek hlady, než byl úplně suchý, a pak šel dovnitř.
Beze slova před něj teta Petunie strčila trochu "králičí stravy".
Rychle ji snědl, a pak šel nahoru.
Čekal tam na něj Papušík, houkal rozčileně po místnosti.
Harry odvázal dopis z jeho nohy. Harry byl rád, že strýc Vernon byl teď v práci, jinak ... No, nebylo by to moc hezké.

Harry,
co se děje kámo?
Brumbál je právě teď u nás. Říká, že za pár týdnů pro tebe pojedou... ale i tak, myslel jsem, že bych poslal Papušíka s pozdravem.
Doufám, že odepíšeš..
Zatím se měj ...

Ron

Ron se snažil, opravdu, ale prostě tomu nerozumí. On prostě nemůže pochopit.

Rone,
Léto je jako obvykle. Dursleyovi jsou stejně nepříjemní, jako obvykle.
Jinak je vše OK.
Pozdravuj.

Harry

Sesmolil Harry stručnou odpověď a přivázal dopis Papušíkovi na nohu a nechal ho vyletět oknem.
Neměl z toho dobrý pocit, takhle lhát Ronovi, ale co jiného mohl dělat?
´Nejsem v pohodě, nejsem ...´