4.Kapitola

Bolest to byla intenzivní, probrala ho, dostala jeho mysl od dalších problémů.
Bylo to příjemné. On tam seděl a nechal se prostoupit bolestí, jeho smysly byly najednou čilejší. Nakonec, i když bolest ustoupila, a Harry se vrátil zpět do reality, byla jeho mysl stejně nešťastná, unavená, jako před tím..
---

Harrymu se podařilo zůstat vzhůru, celou noc.
Zazíval, a sešel dolů. Byl zcela a naprosto vyčerpaný, což vzhledem k okolnostem, bylo zcela pochopitelné.
Držel se zábradlí tak aby nemusel schody.sjet po ´prdeli´

"Pottre, nezívej mi u stolu!" ozvala se teta Petunie, když Harry seděl u stolu se snídaní, a neustále zíval.
Dudley mezitím dychtivě zíral na čtvrtinku grapefruitu na Harryho talíři, ale Harry mu ho dnes nedal. Dudley se zatvářil rozmrzele.
Vernon políbil Petunii a šel do práce, a než Harry mohl uniknout nahoru, teta Petunie se na něj otočila, ruce v bok.
"Tak to ne!" řekla, když Harry zívl. "Budeš sekat trávník. Nic jiného mě nenapadá." zřejmě měla na mysli, ostudu nějakého druhu.
Harry šel do garáže a vytáhl sekačku na trávu.
´Musím zůstat vzhůru´ říkal si. Chtěl víc něco jiného, než spaní..
Harry neobratně tlačil sekačku na trávu před domem, nedával pozor, jednoduše se zaměřil více na to, aby zůstal vzhůru.
´Dal bych si bezesný spánek´ přemítal Harry. ´To by bylo báječné ...´
Nechal sekačku sekačkou, a nemotorně šel, občas zakopávajíc, po schodech nahoru zpět do svého pokoje.
Vypil zbytek studené kávy, ale bohužel, moc ho to neprobralo, bohužel.
Harry to nakonec vzdal a natáhl se na postel, opět si vložil do úst stočené ponožky, aby nekřičel. A za chvíli spal jako dřevo.

"Kde to jsme?"
"Je to přenášedlo!"
"Má tohle být součást úkolu?"
"Já nevím." ...
"Někdo jde ...".
Scéna se změnila, a Harry se díval na postavu sedící na židli s vysokým opěradlem, někdo klečel před ní.
"Takže," řekl chladně Voldemort "opět se ti podařilo na nás upozornit, Goyle."
Goyle začal cosi mumlat, ale Voldemort ho přerušil.
"Doufám, že se to příště nestane ..." řekl chladně.
"N-n-ne, můj pane ..." začal Goyle.
"Musíme zachovat naše tajemství, je to velmi užitečné a ten hlupák Kornelius Popletal nám pomůže, tím svým blekotáním a popíráním naší nově nabité existence -"
"Můj pane, nebude se to opakovat ..."
"Možná budeš potřebovat trochu inspirace, co se stane těm, co dělají chyby?" řekl Voldemort chladně, a Harryho jizva vybuchla bolestí.
"Crucio!"

Harryho probudil hlasitý zvuk, posadil se.

Dveře do jeho ložnice se s bouchnutím otevřely, a vztekle vyhlížející strýc Vernon vstoupil dovnitř.
´No skvěle´ pomyslel si Harry sarkasticky. ´Co jsem udělal teď?´
"POTTRE!" zařval strýc Vernon, a Dudley se okamžitě zvědavě objevil na chodbě..
"Co?" zeptal se Harry podrážděně přičemž naklonil hlavu na stranu. Nelíbilo se mu to, vůbec ...
Strýc Vernon vdechl zuřivě dech do plic, a pak hrubě popadl Harryho za krkem, a vytáhl ho ven z pokoje.
"Nech mě být!" protestoval a mlátil kolem sebe.
Strýc Vernon ho však strčil dolů po schodech, až Harry ztratil rovnováhu.
"Podívej se na to ..." zasyčel, a postrčil ho k oknu. "Co si s tím trávníkem provedl?"
´Hm ... asi jsem opravdu nedával pozor...´ přemítal Harry.
Nemohl pochopit, proč byl strýc Vernon tak rozrušený. Chtěl, aby všechno bylo perfektní, ale trávník? To už bylo moc.
No dobře, místo v přímých linkách, se trávník před domem, pyšnil spíše těmi křivými a části trávníku ani posekané vůbec nebyly.
Harry se podíval pořádně a viděl, že se mu podařilo posekat i pečlivě upravené záhony tety Petunie. Byla to spíš zábava.
Harry se zasmál.
Vernon se na něj pomalu otočil, přimhouřené oči, jeho tvář červená, pulzující žilka na čele..
"JE TO SNAD K SMÍCHU?! Myslíš, že je to ZÁBAVA?!" zařval. "Já ti ukážu, co je k smíchu ty spratku jeden!" A na Harryho tvář dopadla tvrdá rána.
Harry padl na zem, na tváři se mu rýsoval rudý otisk strýcovy velké ruky. Vzhlédl, a schytal ještě pár ran - to se mu strýcova bota zaryla do oblasti žaludku, teď byl rád že toho moc nejedl.
Následně ho Vernon popadl za loket, a doslova ho vhodil do přístěnku pod schodama.
"Můj kmotr ..." zasýpal ztěžka Harry, ale jediné čeho se dočkal bylo zarachocení zámku, zamkli ho tam!
Dudley se zasmál a Vernon zamumlal něco co znělo jako "pokud by náš dům hořel, nechali by jsme ho tam" a odešel.

Mezitím Harry v přístěnku pokrčil nohy, a objal se rukama, v pravé ruce svíral nůž od Siria..