Ave - tak jsem pro vás sesmolila pokračování, asi třikrát jsem se sekla, a když jsem měla 70% napsaný, tak jsem zjistila, že jsem navázala blbě, tak jsem to musela trochu obšírně zachraňovat - snad se vám ale bude i tak líbit.
Višnu
2.Kapitola - "Mám tě, Tichošlápku, od Harryho pozdravovat ..."
Dlaň dospělého, mroži podobného, muže o velikosti kopáčské lopaty dopadla na chlapcův obličej tak mocně, že při pádu schytal další ránu od stále otevřených dveří automobilu. Náraz vyvolal trojí bolest, tu první od rudého otisku na tváři, druhou od boule, kterou měl ze setkání s dveřmi strýcova automobilu a jako třetí v pořadí se s hroznou silou ozvala jeho jizva. Díky nejhorší z bolestí padl do bezvědomí.
Strýc štítivě vytáhl jeho hůlku, stejně jako kufr s tím pometlem, které před nádražím v Londýně uklidili do kufru od auta a odnesl vše do přístěnku pod schody, který zamkl.
---
"CO TO DO HÁJE MÁ BÝT?!" zařval frustrovaně a zalomcoval zamčenými dveřmi. Zamčený dům byl jen další známkou jejich chování po tom incidentu se sestrou pana Dursleye. Mudlové jako Vernon a Petunie Dursleyovi však nemohli pochopit, že pokud jejich naschvály dojdou tak daleko, že mladý kouzelník bude v permanentním rozčílení, tak to skončí další magickou nehodou a kdo ví, co by se mladému Potterovi podařilo udělat tentokrát.
Vzápětí do dveří ještě kopl, pak si sedl na trávník, pokrčil nohy a objal je rukama.
Harry se snažil uklidnit, aby ve vzteku něco nepodpálil. Hlavně proto že požár v tomhle parném počasí by znamenal katastrofu, nevítanou pozornost, hasiče, spoustu otázek a nakonec další kázání od tety se strýčkem.
Mudlovské rádio, které Harrymu zpříjemňovalo práci zachrčelo, a pak utichlo docela. Nepřežilo tento horký den.
Mladík to cítil naprosto opačně. Něco se v něm zlomilo a on se rozhodl, že nikomu nedá takovou moc, která by jej takto rozbila, nebo dokonce zabila. To bylo jeho nezvratné rozhodnutí, které učinil po tom všem, co až do teď zažil. Jako kdyby jeho zážitky s Voldemortem utvořily stěnu kolem jeho mysli a v náporu horka, které dnes panovalo, se roztekl do jednolité neporušitelné masy.
Lupin toto vnitřní rozhodnutí nemohl vidět, jen smutně pozoroval chlapce, který objímal svá kolena po rozčílení nad svými opatrovníky. Přišel, aby vystřídal Tonksovou a Moodyho, rozhlížel se kolem jestli je nezahlédne, ale neviděl žádného z nich.
Když tak Harry seděl bez hnutí několik minut, tak začal přemýšlet o tom, že se mu ukáže a promluví si s ním.
Harry sám jej však překvapil. Postavil se na nohy a vydal se šouravými kroky pryč od Zobí 4. A tak Remus upustil od přemýšlení nad neuposlechnutí Brumbálových rozkazů. A vydal se za procházejícím se chlapcem.
---
Lord Voldemort stál v rozlehlé knihovně svého sídla.
Stál nad svým obrovským dubovým stolem, byl opřený dlaněmi podél otevřené knihy. Hledal v knize jakékoli zmínky o svitcích, které svému majiteli poskytovaly obrovskou moc.
Oči mu zářily vzrušením a nedočkavostí, a tak hltal každé slovo, které mu kniha nabízela.
Nebetyčně jej však iritovalo to, že nemohl nic najít. Po dvaceti pečlivě prolistovaných knihách začal nepotřebné knihy třídit tak, že ty ve kterých nemohlo nic být, přistály na zemi, byly to například nejrůznější výtisky Famfrpálu v průběhu věků a jiné sběratelské klenoty.
Ve Voldemortově knihovně to vypadalo jako po výbuchu. Pán zla prohlížel a zahazoval knihy tak zuřivě, že to bylo slyšet až na chodbu. Kolem se potulující smrtijedi se raději pakovali od knihovny co nejdál to šlo.
Jednoduše proto že když byl jejich Pán v takové náladě – metal kolem sebe nepromíjitelnými kletbami stejně zuřivě jako s těmi knihami. Měl prohlédnutou sotva třetinu knihovny a v sobě měl více než flašku ohnivé whisky, takže mu písmenka dělala před očima kotrmelce. Když si uvědomil, že vlastně vůbec neví, o čem čte, rozhodl se, že je nejvyšší čas odejít do postele a v pátrání pokračovat později.
---
Lupin sledoval Pottera, který se bezcílně procházel Kvikálkovem.
Kousek od kvikálkovského hřiště bylo nově vystavěné veřejné pítko. Harry v něm svlažil obličej, aby se po práci na sluníčku alespoň trochu ochladil. Pak se vydal na hřiště. Sedl si na houpačku, tak aby viděl na lavičku, u které poprvé viděl svého kmotra.
"Chybíš mi, Siriusi." povzdechl si po asi minutě, co bez mrknutí oka hleděla na to místo.
I když to bylo opravdu tiché prohlášení, tak to Lupinovy citlivé uši slyšely.
Z ulice za rohem vyšel Moody s Tonksovou.
"Přišel jsem vás vystřídat." oznámil jim šeptem. Dvojice se rozhlédla kolem, kromě nich a Harryho tam nikdo nebyl.
"A kde máš Dunga? Brumbál přece nařídil, že Harryho budeme hlídat po dvojicích?" zeptala se Nym.
"Fletcher má nějaký kšeft. Ale slíbil, že tu do hodiny bude."
"Dobře, ale jsi si jistý, že to zvládneš sám, Remusi?" ptal se Pošuk.
"Ano, žádný strach, Nym měla být už před deseti minutami v práci a ty Alastore musíš obeznámit Brumbála. O mě se nebojte, my budeme s Harrym v pohodě." usmál se vlkodlak na dva přátele a znovu se obrátil čelem k synovi svých nejlepších přátel, aby jej střežil. Oba bystrozoři souhlasili a odešli si po svém.
Za celou domu Remusovy hlídky se nic nestalo. Doprovodil chlapce zpět do Zobí, kde Harry uklidil rozbité rádio a sekačku.
Jen pár minut na to přijelo na příjezdovou cestu auto Dursleyových. Když Harryho strýček vylezl z auta, okamžitě přejel okem práci, kterou měl Harry vykonat. Čtveřice zapadla do domu, odkud nebylo nic slyšet, a kde mladý Potter dostal vynadáno, že svou práci udělal jen na půl a ještě ji odflákl.
Kyngsley vystřídal Remuse uprostřed noci, když ve ztemnělé ulici panovalo ticho a klid.
---
"Jak je na tom Harry, Remusi?" zeptal se Sirius Black přítele, který vyletěl z krbu na Grimmauldově náměstí. Odletaxoval se od Harryho motácké sousedky paní Figgové. "Celkem dobře, Tichošlápku, mám tě od Harryho pozdravovat."