3.Kapitola - Strýček Vernon se zlobí

Úspěšně dopsáno ... a jelikož mi Višnu v předchozí kapitole zabila rádio, dopřeji vám trochu sarkasmu, je na čase to trochu roztočit. :D

Reya

3.Kapitola - Strýček Vernon se zlobí

Dny velice horkých prázdnin plynuly jako voda. Alespoň to tak připadalo Harrymu.
Každý den, dostal od své tety seznam prací, který mu jako vždy zabral celý den ...

Harry se s trhnutím probudil ze spánku. Potřásl hlavou a pokoušel se rozpomenout na sen který se mu právě zdál.

Stál v dlouhé chodbě jakéhosi starého hradu. Rozhodně to nebyly Bradavice, tenhle hrad vypadal mnohem staře.
Chodba ho zavedla až na obrovské nádvoří s kamennou studnou uprostřed, vše bylo, jak si Harry stačil všimnout v gotickém stylu.
Rozhlédl se, a pak překvapeně vydechl když zvedl pohled vzhůru k nebi.
Hrad se totiž tyčil ´koncentricky´ hrdě vzhůru, že téměř zakrýval slunce na nebi, a množství věží se opravdu nedalo s Bradavicemi vůbec srovnávat.
Harry uchvácen zdmi tohoto hradu, se rozhodl postupovat dál do jeho hlubin, nakonec se ocitl na jeho hradbách. Cítil slaný vzduch, a rozšířenýma očima sledoval nekonečné temné moře vlnící se před ním.
Najednou si uvědomil že ho něco neskutečně tíží u pasu, sklopil oči a uviděl smaragdy osazený jílec dlouhého meče, který se mu houpal po levém boku.
Při tomto pohledu také zjistil, že se mu na krku houpá stříbrný amulet ve tvaru velkého meče omotaného hadem.
Oblečen byl do zelené košile, černých upnutých kalhot a přes to všechno měl dlouhý černý hábit, který se (ač si to Harry nechtěl připouštět) až neuvěřitelně podobal tomu, co nosívával jeho obávaný profesor lektvarů.
Pozvedl ruku, že prozkoumá onen meč, ale zarazil se když zjistil že v ní svírá dva svitky pergamenu. Velice starého pergamenu, jeden se zelenou pečetí a druhý s rudou ... a dál už nic ...

Harry se posadil, už zase musel vyhledávat odpovědi na své otázky. Podíval se na budík na stolku, bylo skoro půl osmé.
Chvíli ještě zamyšleně seděl, a poté se zvedl a zamířil do koupelny.
Když vykonal ranní očistu, vydal se loudavě dolů do kuchyně a bezmyšlenkovitě začal připravovat snídani.

Poté si sedl s čajem ke stolu a pohledem zabrousil ke kalendáři vedle lednice.
´31.července! Dneska mám narozeniny!´ pomyslel si radostně Harry a pousmál se, vzápětí však jeho úsměv povadl, když uslyšel Dursleyovi jak schází dolů.

Bylo všeobecně známo, že ho Dursleyovi neměli v lásce, už od chvíle co poprvé překročil práh jejich domu, ho pronásledovaly urážkami, sem tam i pohlavkem, nebo fackou.
Ale letos, to začalo být skutečně ošklivé. Strýc Vernon zjevně nemohl překousnout kouzla, a Harryho už vůbec ne.
To, co by loni následovalo, po ´odletu´ Vernonovy sestry oknem, kdyby Harry neměl hůlku u sebe (aby strýce postrašil), pravděpodobně by neskončil vůbec dobře. Letos mu ji strýc sebral, a jak se Harrymu zdálo, vůbec se neovládal. Svůj vztek si vyléval na Harrym. A na Harrym se to samozřejmě podepsalo, byl bledší, hubenější a po těle měl modřiny od strýcových ran.

Zazíral na svého strýce který právě usedal ke stolu, ten mu pohled vrátil, a zamračeně se ohlédl na Petunii.
"Drahá, jaké úkoly má dnes ten spratek udělat?"
"Ať uklidí garáž, a auto taky potřebuje umýt." řekla Petunie a podala Dudleymu další talíř plný koblih.
"Slyšels kluku, a do té doby se tu neukazuj, přijdu si to zkontrolovat!" zavrčel Vernon na Harryho, a odmávl ho rukou - téměř jako obtížný hmyz.
Harry jen pokýval hlavou a odešel před dům, kde začal otevírat garáž.
---

Na Grimmauldově náměstí bylo rušno.
Sirius pobíhal po domě jako šílený. Dnes měl přece jeho kmotřenec narozeniny!
V kuchyni se právě schylovalo k poradě fénixova řádu, a on právě teď zápasil s balicím papírem, snažeje se zabalit dárek pro Harryho.
"Snad se mu to bude líbit ..." mumlal si pod vousy, a s vítězoslavným výrazem a mistrovsky zabaleným dárkem, nakráčel do kuchyně.

Remus s Tonksovou si právě u stolu nalévali čaj, a když viděli Siriusův výraz, oba chytli záchvat smíchu.
"Co je?" zeptal se Sirius, plně vyveden z míry.
"Tváříš se jako pitomec Blacku, už zase, vlastně ne, ty se tak tváříš pořád." ozval se ironický hlas od krbu.
"Ále Srabusi ... pročpak si raději neuvaříš nějaký lektvárek proti mastnotě?" otočil se Sirius s úšklebkem na Snapea.
"Být tebou radši bych se nechal odblešit, nevšiml sis někdy, že se Potter v tvé přítomnosti, začíná někdy drbat?"
"Pánové, klid! Jestli jsme zde všichni, rád bych začal." promluvil Brumbál, který právě vylézal s krbu, i s profesorkou Mcgonagallovou.
Zbylé osazenstvo řádu, si netrpělivě posedalo okolo dlouhého stolu, a zadívalo se na Brumbála.
"Nejdřív podejte hlášení, kdo naposledy hlídal Harryho?"

Snape si odfrknul. ´Už zase ten nafoukaný, protivný spratek.´

"Já a Tonksová, Albusi." zvedl ruku Moody. "A potom já a Dung." přidal se Remus.
"Nic se nedělo, jen ti mudlové ho zaměstnali snad na celý den." zabručel Moody, a pak dodal: "Nejspíš odjeli na celý den někam na výlet, Potter sekal celý den trávník před domem."
"Jo, před zamčeným domem." zavrčel Remus.
"Jak to myslíš zamčeným, Remusi?" zeptal se Sirius udiveně.
"Většinou zamkneš než někam odcházíš, ne Blacku? Nebo zatím tvoje tupá hlava nepochopila k čemu se používá zámek?" ozval se nevrle Snape, tím si vysloužil udivené pohledy a nesouhlasné mumlání, ostatních členů řádu.
"Sklapni Srabusi!" vylítl Sirius ze židle, a chystal se na Snapea vrhnout. V tom mu ovšem zabránil Remus a snažil se ho uklidnit.
"Klidni Blacku, nebo všichni chytneme vzteklinu." podotkl Snape a napřímil se.
"Siriusi, Severusi uklidněte se! Oba!" zasáhl Brumbál.
"Omlouvám se Albusi, ale nepotřebuju poslouchat toho ... toho přerostlýho netopýra!" křičel Sirius nepříčetně, a prst zabodl směrem ke Snapeovi. "Navíc, v MÉM domě!"
"Siriusi dost, ještě jedna poznámka a budu tě muset poprosit aby jsi opustil poradu." zadíval se na něj Brumbál přísně.
Sirius si sedl zpátky na své místo a vrhal po Snapeovi vražedné pohledy.
"Takže oni zamkli dům, i když tam Harryho nechali?" otočil se Brumbál na Remuse.
"Ano, když jsme se vystřídali s Tonksovou a Moodym, akorát vztekle lomcoval klikou od zadního vchodu. Pak se procházel po okolí, a čekal než se ti mudlové vrátí. Vrátili se ale až k večeru. Albusi, tohle není normální, aby se takhle k němu chovali, ten jeho strýc se mi obzvlášť nezamlouvá." vysvětlil Remus a svraštil čelo.
Brumbál se zatvářil zamyšleně.
"Kdo je teď na hlídce?" zeptal se.
"Kingsley a Kopál." ozval se Moody. "Ale za chvíli ho střídám já s Remusem."
"Dobrá, vemete s sebou i Siriuse, myslím že mu to tady začíná lézt už na mozek." řekl po chvilce Brumbál. Sirius zajásal, a vstal spolu s Remusem a Moodym.
"Nic neproveď Sirie." varoval ho ještě Brumbál.
Poté sledoval jak se všichni tři odletaxovali.
---

Harry vynášel těžké krabice z garáže. Práci mu notně ztěžovalo auto strýce Vernona. Ale zatím vše trpitelsky zvládal.
Zrovna se natahoval po další krabici, nadhodil si ji v rukou, a pomalu se s ní sunul ven. Jenomže karton nevydržel a obsah krabice se vysypal na zem. Ozvala se hlasitá rána.
"Kruci" zaklel Harry, a sklonil se, jak si stačil všimnout k rozebraným Dudleyho činkám. Chvíli nad nimi bezradně klečel, a po tom se rozhodl najít prázdnou krabici.
Když se otočil zpět k domu, stuhl, otevřely se vchodové dveře a ven vyšel jeho strýc. Neomylně si to zamířil přímo k němu.
"Co je to, Pottre?" štěkl na něj, a ukázal na činky u Harryho nohou
"Ta krabice se roztrhla, nemůžu za to že ..." Harry nedomluvil, protože z jedné strany přiletěla facka, jeho hlava se otočila o pár stupňů doprava.
"Ty můžeš za tohle všechno ... " začal jeho strýc, ale Harry se k němu otočil zády a odcházel pryč. Kdesi hluboko v jeho mysli mu přeběhl mráz po zádech, nechtěl strýce dráždit a tak se rozhodl pro ústup.
"Tak to ne! Okamžitě se vrať, ty spratku!" ozvalo se za ním, vzápětí ho strýc dohnal, chytil ho za krkem a táhl ho zpět k domu. Harry se mu snažil vykroutit, ale dosáhl jen toho že Vernon stisk zesílil. Otevřel dveře a Harryho vtáhl dovnitř, následně otevřel dveře od přístěnku a Harryho vecpal dovnitř.
"A zůstaneš tu po zbytek prázdnin. A tohle ... " zašermoval Harrymu před očima jeho hůlkou, " ... zamknu do sklepa, a ať tě ani neslyším, jinak budeš litovat že ses vůbec kdy narodil!" a s tím zabouchl dveře a zamkl je.
Harry zoufale zamžoural do tmy, a svezl se na zem kde složil hlavu do dlaní. ´Proč?!´
Jeho strýc mezitím mířil do sklepa, a Harryho hůlku zastrčil do jedné z krabic s harampádím.
S veselým pobrukováním pak vyšel před dům a krabice nastrkal zpátky do garáže.
---

Remus s Moodym, a s velkým černým psem si to rázovali k Zobí ulici. Jakmile zahli za roh, spatřili Harryho jak s námahou tahá krabice z garáže.
"Co to zase dělá?" zakoulel Moody svým čarovným okem.
"Vypadá to že z něho ti mudlové dělají domácího skřítka." řekl zamyšleně Remus a s Moodym se posadili na lavičku ve stínu velkého dubu, naproti. Černý pes si jim lehl k nohám a s tichým kňučením pozoroval pracujícího mladíka.
Všichni tři zbystřili, když se jedna z krabic Harrymu roztrhla a s rámusem spadla na zem. Sledovali, jak se Harry otočil zpět k domu, a následně nevěřícně sledovali jeho strýce jak se k němu s nadávkami hrne. Černý pes u Remusových nohou zavrčel a hned byl na nohách, když Harrymu jeho strýc vrazil facku.
"Klid, Tichošlápku ..." řekl roztřeseně Remus a chytl psa za srst, sám měl co dělat, aby se k Harrymu nevrhl.
Všichni tři sledovali jak se Harry otočil od svého strýce a odchází pryč, když však za ním onen mroží strýc začal hulákat, pes začal opět hromově vrčet. Poté už jen vyjeveně sledovali jak byl Harry odvlečen zpět do domu. Když za Harrym a jeho strýcem zaklaply dveře, černý pes zakňučel a podíval se po Moodym.
Remus pochopil o co Tichošlápkovi jde. "Alastore, co se tam děje?"
"Zamkl Pottera do přístěnku pod schodama a sebral mu hůlku..." zamručel zamračeně Moody a podíval se po Lupinovi.
"Neměli bychom zasáhnout? Vždyť ..." nedořekl Remus, protože se dveře opět otevřely a vyšel ven Harryho strýc.
"Jdu podat hlášení Brumbálovi, vy dva tu zůstaňte." pokýval Moody hlavou a vydal se ulicí pryč.

Porada fénixova řádu mezitím pokračovala:
"Severusi, nějaké nové informace?" optal se Brumbál svého kolegy.
"Ne, pane řediteli, pán zla stále pátrá po nějakých svitcích, prý se v nich skrývá ohromná moc. Bohužel, víc nevím." zavrtěl Snape hlavou.
"Takže zatím, beze stopy." zamyslel se Brumbál.
Náhle se rozrazily dveře a dovnitř vstoupil Moody.
"Alastore?Co se děje?" Brumbál pomalu vstal.
"Jde o Potterova strýce, Albusi, Potter je teď zamčený v přístěnku pod schodama, nevim co mu ten kluk udělal, ten mudla na něj hulákal přes celou ulici. Remus se Siriusem tam zůstali na stráži, máme zasáhnout?" pronesl Moody, nedbaje na několikakeré zalapání po dechu členů řádu.
"Rozhodně! Jdeme!Ostatní zůstaňte." zavelel Brumbál, a kývl na Snapea a s Moodym se přemístili pryč.

Mezitím:
Harry zíral do tmy.
Z obýváku k němu doléhaly zvuky z puštěné televize. Stísněný prostor a tma tmoucí, udělaly po půl hodině své.
Harry se horečnatě postavil na nohy, jak jen mu to malý prostor dovoloval. A začal mlátit, a kopat do dveří, které ho dělily od svobody.
Takhle si své narozeniny rozhodně nepředstavoval, ale dřív než se mu myšlenky na toto téma stačily v hlavě rozležet. Ozval se řev jeho strýce.
Harry nestačil zareagovat, a už ležel jak široký tak dlouhý v chodbě, nad ním se tyčila silueta jeho strýce.

"Tak se mi zdá, že si mi špatně rozuměl kluku! Potřebuješ výprask!" po těchto slovech si Vernon odepnul opasek.
Harry na něj vyjeveně koukal a snažil se pochopit význam jeho slov, když si ale jeho strýc odepnul pásek, došlo mu co má v plánu.
Pomalu a nenápadně se snažil odplazit se pryč, ale Vernon prokoukl jeho záměr a čapnul ho za tričko. Přirazil ho břichem ke zdi, jednou rukou ho přidržoval u zdi, a druhou s opaskem napřáhl. Harry vyjekl bolestí i překvapením, když dopadla první rána, nečekal že by byl skutečně něčeho takového schopný, až teď viděl jak moc šeredně se spletl. Záda už úplně necítil, a tak se rozhodl jednat.
Hbitě se otočil ke strýci čelem, a pokusil se ho odstrčit, schytal však jen silnou ránu do obličeje až se mu spustila krev z nosu a ztratil rovnováhu.
Další rány už vnímal jakoby z dálky. Celé tělo ho bolelo, žebra musel určitě také zlomená, protože sebemenší nadechnutí mu dělalo problém.

Najednou se domovní dveře rozlétly, Harry na zemi jen viděl strýce Vernona jak bledne.
"VYPADNĚTE! VEN Z MÉHO DOMU!" hulákal na někoho, vzápětí se však sesunul v bezvědomí na zem.
Harry pomalu pootočil hlavu, a zrakem spočinul na Brumbálovi, Remusovi, Moodym a Snapea.
"Pane ře-řediteli?" zachrčel a v zápětí se rozkašlal jak mu plíce nedovolovaly se dostatečně nadechnout.