6.Kapitola

Harry se probudil sám v Ronově pokoji.
Rychle se posadil, zamžoural, a zjistil že postrádá brýle. Nakonec je našel na nočním stolku vedle postele, a nasadil si je. Neobtěžoval se převléknout předtím než šel spát, takže jen zamířil po mnoha schodech do kuchyně Weasleyových.
"Ahoj, Harry, drahoušku," řekla paní Weasleyová, když Harry vstoupil do kuchyně. "Tady máš něco ke snídani." ukázala ke stolu, kde byl osamocený talíř plný vajec a klobás.
"Kde jsou všichni?" zeptal se Harry.
"Jsou venku, hrají famfrpál. Dej si snídani, pak můžeš jít ven za nimi."
Harry se posadil a pokoušel se pozřít nabízenou snídani. Skoro úspěšně.
"Děkuji vám, paní Weasleyová, jsem plný," řekl po pár minutách, co jedl, prakticky se však v jídle jen šťoural, a vyběhl po schodech nahoru, aby si vzal svůj Kulový blesk a připojil se k ostatním.
"Ahoj, Harry!" řekl George. Fred a Ron se zastavili ve vzduchu a dívali se na něj, Ginny se snažila, ale nebyla zvlášť zkušený letec. Hermiona se pokusila také, ale její koště se trochu zakymácelo. Létání, podobně jako šachy, nebylo její silnou stránkou.
"Pojď nahoru, Harry, potřebuju tě v týmu, to jsem já, Hermiona a Ginny! Proti nim!" hulákal na něj Ron. A tak Harry nasedl na koště a vyletěl nahoru.
Najednou ho něco napadlo.
"Hele, Rone, kolik je hodin?" zeptal se Harry. Ron se podíval na hodinky.
"Budou tři. Každopádně, jsme asi nahraný. Ztrácíme jako šílený, bez tebe je to na nic. Musíš nám pomoct. "
Harry přikývl, letěl dál a přemýšlel. ´Tři ... Byl jsem mimo skoro celý den! Usnul jsem asi v pět včera. Byl to bezesný spánek? Nebo ne?´
Přestali hrát až když je paní Weasleyová přišla zahnat na večeři. Konečné skóre bylo 230 ku 210, ve prospěch týmu Harryho.
Všech devět se posadilo ke stolu, pan a paní Weasleyová, Percy, Fred, George, Ron, Ginny, Hermiona a Harry. Po večeři Ron, Hermiona, Ginny a Harry všichni hráli Řachavého Petra, než se vydali do postele.
Harry se osprchoval a převlékl se do pyžama.
Když vešel zpátky do pokoje, viděl jak Ron a Hermiona tiše mluví mezi sebou, ale náhle se zarazili, když ho zaregistrovali.
"Ach, Harry, jdeš spát? Řeknu paní Weasleyové." řekla Hermiona, a zmizela.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se Harry Rona.
"Ale nic," řekl Ron omluvně, sklopil oči a zrudnul..
Harry seděl na své posteli, cítil se podivně unavený. ´Spal jsem dlouho ... Proč jsem unavený? Něco je špatně ...´
Paní Weasleyová se objevila ve dveřích, s pohárem bezesného spánku v ruce.
"Tady máš, drahoušku," řekla a podala Harrymu pohár.

Harry cítil pocit viny. ´U Voldemortových koulí! Jsem velký problém pro všechny okolo mě! Neměl jsem mu bránit zabít mě ...´
Vypil trochu lektvaru a cítil tupou ospalost. Natáhl se, a v mžiku spal, aniž by dopil svůj lektvar.
Harry se probudil s úlekem, pro něj tolik známým studeným potem.
´Křičel jsem?´ S hrůzou si uvědomil kde je. ´Pokud jsem křičel, a všichni mě slyšeli ...´
Harry se zběsile rozhlédl, ale naštěstí nikdo nebyl v místnosti. Harry jen doufal, že nekřičel, při nejmenším, že nebyl slyšen až dolů.
Harry vstal, popadl nějaké oblečení, a šel se osprchovat. Otřásl se, když se přes něj převalila studená voda.
Asi hodinu mu trvalo než se konečně přinutil sejít dolů.
Opět byla kuchyně prázdná, až na paní Weasleyovou, která jej donutila sníst snídani. Pak se vydal hledat Rona a Hermionu ven.
"Ahoj Harry," řekl Ron a Hermiona, když je našel. Byl horký den, a oni seděli ve stínu pod velkým stromem. Harrymu ale byla zima.
Posadil se na slunce, trochu dál od Hermiony a Rona, jeho myšlenky se opět vrátily ke smrti.

´Způsobil jsem Cedricovu smrt, to byla moje chyba, bez ohledu na to, že se někdo pokusil zabít i mě... po tom co se to stalo ... Způsobil jsem, že Cedric zemřel, a způsobil jsem Voldemortův návrat ... Je to všechno moje vina. A teď Weasleyovi ... Jsou v nebezpečí, jen proto že jsem tady ... Mají svých problémů víc než dost ... to není fér ... Nezasloužím si nic z toho ... jedno velký nic, jen mám akorát spoustu problémů, to je vše. A Dursleyovi? ... nikdy mě nechtěli, nestarali by se o mě kdyby mohli ...´
Harrymu nadále kolovaly tyto myšlenky hlavou, Ron a Hermiona kus od něj mezi sebou tiše debatovali v domnění, že bude nejlepší nechat ho chvíli v klidu. Nakonec Harryho tyto myšlenky ukolébaly k neklidnému spánku .

Byl v něčí kuchyni ... starší pár manželů obědvali u stolu. Najednou, se s hlasitým PUF objevily postavy v kápích s bílými maskami, přímo vedle nich.
Žena zakřičela, muž vykřikl, a vysoký, chladný hlas protnul místnost .
"Crucio!"
Muž spadl na zem, křičel bolestí když jeho tělem projely bolestivé křeče.
Harryho jizva hořela, křičel s ním.
Smrtijed vedle Voldemorta zamířil hůlkou na ženu: "Crucio!" a žena byla na podlaze a zmítala se v bolesti, stejně jako její manžel.
Křik naplnil Harryho uši, všichni tři byli v agónii, muž, žena a Harry. Bylo to strašné, prostě hrozné.

"Harry! Harry, vstávej!" ozval se hlas z dálky, kdesi nad ním.
Harry rozechvěle otevřel oči a podíval se do obličeje Hermiony, a na Rona za ní.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Ron.
´Ach ne, ach ne, ach ne, ať se mi to zdá, nejsou tady ... slyšeli mě ...´
"Usnul jsi." řekla tiše Hermiona. "Myslela jsem, že to mohlo být noční můrou, a tak jsem tě probudila."
Harry nevěděl, co říct. Věnoval jí malý vděčný úsměv, který však rychle zmizel.
Všichni seděli, Ron a Hermiona byli nyní zticha, tu a tam po něm pokukovali nervózně, starostlivě, soucitně. Harry se najednou cítil nepříjemně. A bylo na něm vidět, že ho to trápí ...
Jeho mysl byla stále na snu, nicméně, věděl jistě, co by se dál nejspíš dělo. Ale, odkdy byl Voldemort aktivní ve dne?

´Všechno je moje chyba, je to všechno moje vina ...´ pomyslel si Harry nešťastně. ´Tohle všechno. Cedric ... Voldemort ... Weasleyovi, Ron, Hermiona. Neměly by mít o mě takhle starosti.´

"OBĚD!" to paní Weasleyová volala z okna.
"Už jdeme mami!" zavolal na ni Ron zpátky, a pak všichni vstali a šli zpátky do domu. Harry šel kousek za Ronem a Hermionou a dal ruce do kapes, v kapse nahmatal nůž, co mu Sirius dal. A bylo rozhodnuto.
´Udělám to dnes večer ...´